TATÍNKU!
MÁM TĚ RÁD,
ZŮSTAŇ SE MNOU,
BUDU TĚ POSLOUCHAT.
STAREJ SE PROSÍM O MNĚ
A NEZLOB SE NA MĚ, KDYŽ NĚCO PROVEDU,
A JÁ ZA TO NEUŠKRTÍM SESTŘIČKU,
KDYŽ MI ROZBIJE VLAK.
DÁVEJ NA MĚ POZOR,
S TEBOU SE NIČEHO NEBOJÍM.
 
ČAU!
 
 
Asi tušíte, co je to za modlitbu. Tohle dětské převyprávění vzniklo před pár lety na puťáku v Beskydech. A občas mám pocit, že mě nutí nad modlitbou daleko víc přemýšlet a brát ji vážně, než ta tisíckrát bezmyšlenkovitě odříkávaná a všem známá podoba.