Přestože na nás během večerního programu střídavě více či méně pršelo, nezdálo se mi, že by to účastníky odradilo. Naopak jsem měla pocit, že je nás před pódiem čím dál víc. Taky na pódiu se vystřídali poutníci z blízka i z dáli, pěší i ti, co přijeli na kole.

Ztuhlé ruce a nohy jsme si rozhýbali při svižné slovenské písničce o pevném stromu, jehož kořeny dosahují k vodě. Takovým stromem se máme stát i my. Ve večerní modlitbě jsme se u plamene svíce spojili v prosbách za celý svět. Střídavě zaznívala čeština i slovenština a taky při modlitbě Otče náš a Zdrávas se oba jazyky navzájem prolínaly. Těžko vystihnout onu atmosféru - nejlepší je zažít ji na vlastní kůži. 

Než jsme se naučili slovenskou ukolíbavku a popřáli si dobrou noc, obloha se utišila a déšť ustal.