Čtvrteční ráno a dopoledne probíhalo velice podobně jako předchozí den – budíček, rozcvička, modlitba a čtení, snídaně. Pak se šlo do lesa na dřevo a na houby a na faře zůstala opět jen služba. Co však bylo ve čtvrtek jiného? Všichni se stále drželi pohromadě ve skupinách nejmíň po třech lidech. Víte proč? Na faře totiž řádil vrah. Každý z nás si předchozího večera vylosoval, koho má v nestřeženém okamžiku „uškrtit“, aby to nikdo další nezpozoroval. Tato hra nám vydržela i před oběd – měli jsme výborné kuře, přes siestu a ještě během odpoledních her se po faře potulovalo několik „vrahů“. Teprve když jsme šli navečer na zmrzlinu, nikým nezpozorována se nám téměř před očima udála poslední „vražda“. Se zmrzlinou v roce proběhlo odhalení, kdo byl čí vrah. Pak jsme si až do večeře hráli na faře – asociace, obíhaná, prstýnek, Pepo, pípni…

 

 

O půl sedmé jsme šli do kostela na mši, kterou sloužil otec František. Bývalý moutnický pan farář nám udělal velkou radost, když s námi zůstal po celý večer u táboráku. Zpívalo se a nechyběly ani špekáčky. Den jsme uzavřeli večerní modlitbou a šlo se spát.