Nedávno jsem někde četla, myslím že to bylo v Tarsiciovi, moc krásně a srozumitelně vyložený manželský slib. Tu formuli, kterou na každé svatbě nejdřív přeříká nervózní ženich a po něm rozechvělá a dojatá nevěsta. Kdoví, jestli si v tu chvíli vůbec uvědomují, co všechno právě slíbili.

 

ODEVZDÁVÁM  SE TOBĚ

Nevím, co nás čeká v dalších dnech, ale všechno chci prožít s Tebou.

PŘIJÍMÁM TĚ

Jsi jiný, než jsem já. Máš mnoho bezvadných vlastností a spoustu dalších, které mi možná už teď lezou na nervy. Ale přijímám Tě takového, jaký jsi.

SLIBUJI, ŽE TĚ NIKDY NEOPUSTÍM

Chci, abys měl jistotu, že už nikdy nebudeš sám.

 ZACHOVÁM TI LÁSKU, ÚCTU A VĚRNOST

Nikdo jiný pro mě nebude nikdy víc než Ty.

PONESU S TEBOU VŠECHNO DOBRÉ I ZLÉ

Dobré se nese snadno, ale nést zlé, když přijdou nemoci, probémy, neshody, to není tak snadné.

 AŽ DO SMRTI

To už je opravdu výzva. Až do smrti. Má člověk vůbec na to, aby to splnil? Vlastními silami asi ne, proto je na konci dovětek:

K TOMU AŤ MI POMÁHÁ BŮH.