Včera ráno tak kolem deváté mi zazvonil telefon. Volala kamarádka. Už podruhé během čtrnácti dnů ji sklátily rýma a kašel do postele. Takže z plánovaného víkendu - hodů a pondělní lezecké stěny nebude nic. Mrzelo mě to, docela dost jsem se těšila. Ale tak jsem si říkala, že "vyšší nebeské řízení" má pro mě prostě nějaký lepší program, a přemýšlela jsem, jak nečekaně volný víkend smysluplně využít. Počasí nestálo za moc, proto velká část soboty padla na dlouho odkládaný a tolik potřebný úklid pokoje a na přesazování kytek.

Na nedělní odpoledne jsem se pozvala k babičce a dědečkovi. Už skoro měsíc jsem se tam nedostala na pořádnou návštěvu, vždycky jsem tam byla jen na skok něco vyřídit nebo doručit. Teď konečně mi vyšlo volné nedělní odpoledne. Radost z něj nakonec neměla jen babička s dědečkem, ale v dobré náladě jsem se vracela domů i já.

Poklábosily jsme s babičkou o všem možném, babička se pochlubila upečeným moučníkem (však to znáte, kdo chodíte na návštěvu k babičkám), dědečkovi jsem udělila "řád zlaté vařečky" :) za výborné kedlubnové zelí. Pak oba vzpomínali, jaké se u nich peklo cukroví a buchty, když byli malí. A na závěr jsem si odnášela pár dobrých nápadů od dědečka, co by mu udělalo radost k Vánocům nebo k narozeninám, od babičky jsem dostala dvě krásné vlastnoručně vypěstované okrasné dýně a ještě jsem potěšila i jejich fenku Izinu - babička ji vzala na procházku, šly mě kousek doprovodit.

Myslím, že tohle odpoledne prospělo nám všem. Babička s dědečkem si v mé přítomnosti řekli navzájem spoustu hezkých věcí, na které by možná jinajk nepřišla řeč a já jsem měla možnost nahlédnout kousek víc do jejich vzpomínek a minulosti a porovnat, jak vidíme náš svět současný. Takže ta Bářina rýma a kašel nakonec paradoxně způsobily jedno příjemně strávené veselé odpoledne.