Péťa, syn mé známé, je sedmiletý, živý a zvídavý kluk. Oči za brýlemi má jako lasery.

Chodí do první třídy, kde děti musejí mít na psaní plnící pero. Což o to, pero má pěkné. Inkoust je v bombičkách, ale ani tak kvalitní nástroj není dokonalý. Občas vyteče. Proto nosí Péťa v penálu hadřík, aby mohl případnou inkoustovou katastrofu rychle zlikvidovat.

Nedávno přišel ze školy značně otrávený a také pěkně zmodralý. Pero vyteklo. Hadřík nestačil.

"Dalas mi blbej hadřík. Je malej a vůbec žádnej inkoust nevcucne!" oznámil matce.

Známá mrkla na modrého syna, na promočený penál a bylo jí jasné, že stejně tak bude vypadat i školní lavice a možná i několik spolužáků. Třídní schůzky jsou za dva dny, a tam si ji pedantická třídní učitelka zase podá. Začala modrat také.

"Dám ti větší hadřík, který bude báječně sát," snažila se vlísat.

Ovšem s tím Péťa nesouhlasil. Zatvrdil se. Ne, hadřík už nechce. Není žádná dvojka. Jako pečlivý divák televize už ví, co teď  nejvíc frčí, co bezvadně saje, nepropouští a vytváří pocit naprostého bezpečí.

"Dej mi vložku alwaysku, ta je na pero nejlepší. Je tenoučká, super saje a má tvar akorát do penálu," řekl malý Péťa.

Známá začala promodrávat do poněkud tmavší barvy a snažila se synovi vysvětlit, že to není dobrý nápad. Péťa však trval na svém a pak se urazil. Má lakomou a zlou matku, která má doma v koupelně celý balík alwaysek, sama si s nimi určitě otírá i propisovačky, a jemu nemůže dát ani jednu!

Pohlédl na matku s despektem: "Dobře. Když mi nemůžeš dát ani jednu, našetřím si peníze a koupím si alwaysek celý balík!"

Známá už je vynervovaná. Už dopředu se hroutí hrůzou, že synka neuhlídá, a je jí jasné, že až třídní zjistí, že si chlapec otírá pero alwayskou, pozve si ji do školy.

Jejím hlavním zájmem je nyní pravidelná kontrola penálu a školní brašny. Hadřík denně mění za čistý a otázku: "Co bylo ve škole?" myslí naprosto vážně.

Stala se z ní vzorná matka.

Jana Porazilová

Převzato z knihy Slepičí polévka pro duši českého rodiče.