Během pár dnů jsem tuhle knížku přečetla se zaujetím až do konce. Tady je ještě několik myšlenek, které mě obzvlášť zaujaly. Nejdříve něco málo o hádkách a rozepřích...

 

Nebolí to, co říkáme, ale jak to říkáme. Zcela obvykle se stává, že když se muž cítí napaden, jeho pozornost se soustředí na to, že má pravdu, a pozapomene, že kromě toho má také rád.

Když se ženě nelíbí něco, co muž udělal, bere to muž velice osobně a vyvozuje z toho, že ho nemá ráda. Navenek to může vypadat, že se muž pře o věc (o peníze, o odpovědnost, atd.), ale pravou příčinou, proč tasil svůj meč, je pocit, že ho žena nemiluje.

"Brát" muže znamená vidět dobré úmysly za tím, co dělá.

Akceptovat někoho znamená najít láskyplný záměr nebo dobrotu za vnějším chováním.


Když se muž dopustí chyby nebo zapomene vykonat nějakou pochůzku či splnit nějakou povinnost, neumí si žena představit, jak je citlivý. To je chvíle, kdy její lásku potřebuje nejvíc. Když mu v takové chvíli odepře svůj souhlas, způsobí mu nesmírnou bolest. Třeba si ani neuvědomuje, že to dělá. Myslí si možná, že projevuje zklamání, on to však cítí jako nesouhlas.

Muži jsou nejvíce náchylní k hádkám, když se dopustí chyby nebo rozhněvají ženu, kterou milují.

 

Žena by měla akceptovat mužův instinktivní sklon soustředit všechnu energii na jednu velkou věc a podceňovat význam maličkostí. Měla by mít na paměti, že to, že muž zapomíná na maličkosti, neznamená, že ji nemá rád, nýbrž že se už zase soustřeďuje na velké věci. Místo aby s ním bojovala nebo ho trestala, může povzbudit jeho osobní zájem tím, že ho požádá o pomoc.

Muži přestanou dávat, když zjistí, že jsou považováni za jisté a samozřejmé vlastnictví. Žena jim musí dát najevo, že oceňuje to, co pro ni dělají.

Z hlediska ženy  každý dárek z lásky, velký stejně jako malý, platí stejně.

Většina mužů se snaží dosahovat stále větších a větších úspěchů, protože věří, že se tím stanou hodnými lásky.

Žena má schopnost vyléčit muže z této honby za úspěchem tím, že oceňuje drobné věci, které dělá.


Marťané dávají, jsou-li o to požádáni. Marťané se pyšní svou soběstačností. Nikdy nežádají o pomoc, pokud to skutečně nepotřebují. Na Marsu se považuje za hrubost poskytnout pomoc dříve, než jste o ni požádáni.

Venušanky naopak nikdy na požádání nečekají. Když milují, dávají hned, pokud jen trochu mohou. A dávají tím víc, čím víc milují. Na Venuši je heslem: "Láska nikdy nemusí žádat!"

Když žena nežádá, předpokládá muž, že dává dost.

Když muž zaslechne vymáhavý tón, bez ohledu na to, jak jemně žena své přání formuluje, uslyší jen to, že nedává dost. A bude mít sklon dávat ještě méně až do té doby, dokud žena neocení to, co už dává.

Žádáte-li muže o pomoc, předpokládejte, že ho není třeba přesvědčovat. Důležité je vhodné načasování, nevymáhavý tón, stručnost, přímost a správná formulace.

Muže irituje formulace: "mohl bys?" a "můžeš?" Vhodnější je "Buď tak hodný a udělej.." nebo "Byl bys tak hodný a..." nebo "Udělal bys pro mne..."


Muži jsou mnohem ochotnější říkat ano, pokud mají svobodu říci ne.

Když požádáte muže o pomoc a nezavrhnete ho, když odmítne, bude si to pamatovat a příště bude mnohem ochotnější vám vyhovět.

Když bručí, je to dobré znamení - snaží se vzít v úvahu vaše přání proti svým potřebám.


Jedním ze základních prvků asertivní žádosti je zůstat po jejím vyslovení zticha.