Jen jedno věděl určitě: Ten pohled mu prošel očima, sjel krkem a zasáhl ho přímo do srdce.     Ještě teď cítil pálící stopu, kterou v něm ten pohled zanechal. A cítil, že tento pohled mu nyní leží v srdci a září jako tajuplný poklad.

...za nic na světě by tento poklad nevydal...

 

 

 

 

 

 

Bastian ukázal lvu nápis na zadní straně klenotu. "Co to asi znamená?" ptal se. "KONEJ, CO SI PŘEJEŠ, to přece znamená, že smím dělat všechno, co se mi zlíbí, nemyslíš?"

Graógramánův obličej najednou hrozně zvážněl a oči se mu rozežhnuly.

"Ne," řekl oním hlubokým, burácivým hlasem, "to znamená, že máš konat podle své Pravé vůle. A není nic těžšího."

"Pravá vůle?" opakoval Bastian stísněně. "A co to je?"

"Je to tvé vlastní nejhlubší tajemství, které neznáš."

"Ale jak je pak můžu najít?"

"Tak, že se budeš ubírat cestou svých přání, od jednoho ke druhému, až k tomu poslednímu. Ten tě pak zavede k tvé Pravé vůli."

"To mi nepřipadá zas tak těžké," mínil Bastián.

"Je to ze všech cest ta nejnebezpečnější."

"Proč?" divil se Bastián. "Nemám strach."

"O to nejde," burácel Graógramán, "ta cesta vyžaduje nejvyšší upřímnost a obezřetnost, neboť na žádné jiné cestě se nezabloudí tak snadno a tak neodvolatelně."

 

 

 

 

Hledáš vodu života. Chtěl bys umět mít rád, abys našel cestu zpátky do svého světa.

Mít rád - to se lehko řekne! Voda života se tě zeptá: Koho? Mít rád totiž jen tak jednoduše a všeobecně nejde.

Ale tys už všechno zapomněl kromě svého jména. A když nebudeš umět odpovědět, nesmíš se napít.

Proto ti může pomoci jedině zapomenutý sen, pokud ho najdeš, obraz, který tě zavede k prameni.

Ale zato budeš muset zapomenout na to poslední, co ještě máš: Na sebe sama. A to představuje tvrdou a trpělivou práci.