Je čtvrtek, chvíli před polednem. Dovářím oběd, čína voní po celé kuchyni. Jak sliju rýži, půjdu pověsit prádlo na terasu. Zvoní telefon.

Vojta. Přes noc se změnily okolnosti k článku na web. "Co jsem napsal, napsal jsem," na to se u nás nehraje :) Už podruhé od rána jdu upravovat stejný článek. Změna je život...

Vypínám všechno na sporáku a jdu se kouknout na ten článek, než zapomenu, co všechno mi Vojta chtěl. Prádlo počká v pračce. Stejně se venku trochu začíná kabonit.

Tabulky, PDF, zatrápená práce... Snad už tam bude konečně všechno aktuálně. Ještě kouknu jední očkem na náš druhý web. A jé... tiskařský šotek si zařádil se jmény. Tak ještě honem jeden e-mail Janickovi, ať toho šotka vyžene... Tam musí on. Já nejsem administrátor.

Hotovo. Odeslat.

Co to slyším? To nebude letadlo... Ono hřmí! Kouknu z okna. Tak tohle prádlo nebude viset na terase. A za chvilku leje jako z konve.

Kluci, díky!  Bez vás bych ta trička mohla ždímat znova a kdo ví, jestli bych je v tom bouřkovém vichru nesbírala až u sousedů na zahradě. Takhle je teprve tahám z pračky a přes okno poslouchám šumění deště.

Prádlo visí na sušáku a do dveří se hrnou dva hastrmani. Maminka s Badyánem. Mokří jak myši. Usušit, převlíct, vytřít psí kožich.  Tři čtvrtě na jednu. Konečně usedáme k obědu k té číně :)