Děti, víte vy vůbec, co je to stín? "Stín potřebujeme, když moc svítí sluníčko, aby nás nebolela hlava," přihlásil se o slovo Pepíček. "Stín je to, co je celý den pořád se mnou. Ještě víc než maminka," přidala se Anička.

Stín je, děti, moc důležitý. Představte si, co se kočičce ve Žďáře přihodilo. Měla stín, ale ten byl jako od pejska.


 

 

Víte, děti, když pan spisovatel vymýšlel pejska a kočičku, udělal to tak šikovně, že když kočička něco nedokáže sama, jistojistě to umí pejsek. Třeba když se kočičce polámala koloběžka, pejsek ji kočičce opravil a ani trochu se na kočičku nezlobil, že si kvůli ní umazal tlapky. Vůbec to pan spisovatel pěkně vymyslel, že má pejsek velké silné tlapky, aby kočičce pomohl, na co sama nestačí.

To kočička má tlapky jemnější. Snáz dokáže spravit, když pejsek napíše nějakou hrubku, umí ovázat bolístku a při psaní vůbec neškrábe jako kocour nebo jako pejsek. Kočička má taky spoustu nápadů. Ale málokdy by se tak vydařily nebýt pejska. Vůbec ty nejlepší nápady má pejsek, když vymýšlí spolu s kočičkou. Třeba jako ten s Kompotem, se zeleným medvědem nebo s tiskovou mluvčí bez trička. Taky umí pejsek kočičku rozesmát, když je smutná, když má strach nebo když se zlobí.

A to jsme si, děti, ještě nevyprávěli, kolikrát pejsek pomáhal kočičce dojídat z její misky a kolikrát by kočička bez pejska zabloudila. Třeba jako v neděli, když se vraceli ze Zelené hory a kočička trhala kytky pro Máju, nebo ve středu, když hledali ve Žďáře ZUŠ, kterou ani děti najít nemohly...

Ale dneska si, děti, povíme, jak byli pejsek s kočičkou na koncertě. Ten den byla ve Žďáře spousta muziky. Děti kočičce poradily, že nejlepší hudba bude na zámku. A tak se tam pejsek s kočičkou vypravili. Pejsek si vzal košili a kalhoty, kočička si oblékla šaty a ani trochu se cestou neumazali.

Na zámku už byla koncertní síň plná dětí. Naštěstí se pejskovi i kočičce podařilo proklouznout dovnitř, že byli skoro hned vedle piána. Jé, děti, to se kočičce líbilo... Na konci byl aplaus, div si pejsek s kočičkou tlapky neutleskali. Potom se všechny děti hrnuly ven a pak zase zpátky dovnitř. To byl zmatek. Kočička nejdřív všechny ty děti zkoušela spočítat. Potom se bála, že se pejskovi ztratí. Ale neztratila se. A venku na nádvoří objevili další muziku.

Nejdřív to skřípalo a bručelo víc, než když pejskovi hlady škručí v bříšku. Ale pak začali hrát tak pěkně, že se kočička spokojeně na trávě stočila do klubíčka vedle pejska a za chvilku spala... no jako kočička.

Když to pejsek před večeří vyprávěl dětem u čaje, moc se tomu všichni smáli. Ale kočička se na pejska ani trochu nezlobila. Byla ráda, že je pejskovi dobře. Vždyť ještě před polednem měla strach, jestli pejsek v pelíšku nestůně z toho včerejšího sluníčka, když jí celý týden ve Žďáře dělal stín.

 

Doufám, že se pejsek na kočičku za tuhle pohádku nezlobí. Víte, bez něho by byla kočička občas úplně ztracená a rozhodně by si to na CSM ve Žďáře tolik neužila.