Malé i velké poklady aneb Na co já se budu těšit?

Za sebou nádherné prázdniny, před sebou nový školní rok. Deset měsíců nalinkovaných podle školního rozvrhu a dalších povinností. Mám ráda řád. Ale tahle představa mě vyděsila. Na co já se budu těšit?

Kyby se mě někdo zeptal na letošní prázdniny, neoslnila bych ho žádnými dálkami. Nebyla jsem v Norsku ani v New Yorku. Léto jsem zahájila na Vltavě, pokračovala chalupou u Znojma, táborem v Bítýšce a grandiózní finále mé dovolené proběhlo na CSM ve Žďáře.

Ale stejně bych s nikým neměnila. Po dlouhé době se mi poštěstilo vrchovatě si užít přítomnost mých nejmilejších. Malé i velké poklady.

Jeden takový poklad váží skoro šest kilo a mohla jsem ho od rána až do večera obdivovat na chalupě u Zdeny. Přebalit před dopoledním krmením a pak si užívat úsměvy spokojeného napapaného miminka. S kočárkem vyrazit na výlet až do lesa k rybníku nebo drndat ve stodole na hrbolaté zemi, když venku lije jak z konve a drobeček nechce bez vycházky spát. Chystat vaničku na večerní koupání a pak do noci klábosti se Zdenou - než přijde čas posledního krmení, než půjdeme spát.

A CSM ve Žďáře? Jeden z nejkrásnějších, ale i nejnáročnějších týdnů mého života. Kdo tam nebyl, nepochopí :)

Na co já se budu těšit teď? Už vím...

Ve Žďáře jsem objevila poklad. Velké tajemství. Žít tady a teď. Být tělem i duchem na jednom místě a v přítomném okamžiku. Neschovávat se ve vzpomínkách ani neutíkat do budoucích plánů. Je to snadné, když je přítomnost tak plná, tak kouzelná... jak ve Žďáře...