Už se vám taky někdy splnilo přání, o kterém jste ani nevěděli, že ho máte?

 

 Nedávno mi přišla SMS od kamarádky, že má volné lístky do divadla. Uvědomila jsem si, jak dlouho už mám vlastně chuť jít na muzikál. Jenže nějak nebyla příležitost, a tak tohle přání zůstalo zasunuto pod vrstvou "důležitějších" a užitečnějších záležitostí. A teď se mi nečekaně vyplnilo.

 

Mnohem častěji mívá takové splněné přání nejprve podobu výzvy. Nečekaného úkolu, u něhož váhám, jestli na to vůbec mám...

Chybělo čtvrt roku do mých bakalářských zkoušek a já jsem se vydala na své "rodné" gymnázium poslechnout si Orkovu přednášku o Antarktidě. Cestou z auly mě zastavil zástupce ředitele s prosbou, jestli bych na pár týdnů nezaskočila ve výuce za jednu nemocnou češtinářku. A druhého dne ráno jsem v 8:00 se zvoněním vstupovala do primy. S nedokončeným bakalářským vzděláním, bez jakékoli didaktiky a předchozí učitelské praxe. Ze slibovaného částečného úvazku a několika týdnů se vyklubal úvazek celý a skoro na tři měsíce. A mně se splnilo přání vrátit se zpátky na Bigy. I když v jiné roli a za katedru...

 

Bylo krátce po Novém roce, za necelý měsíc mě čekaly závěrečné magisterské státnice a ještě jsem nevěděla, kam po jejich složení nastoupím. Na tříkrálové sbírce, na kterou jsem původně ani neměla jít, jsem se třemi malými koledníky zazvonila u paní, kterou od vidění znám z kostela. Ptala se mě, kdy dělám státnice a jestli už mám práci. Jako zástupkyně ředitelky hledala někoho na záskok do školky za mateřskou dovolenou.

Koncem ledna jsem udělala státnice z učitelství pro střední školy a od příštího týdne jsem nastoupila ve školce. V 25 letech jsem měla princeznovské období, v zimě jezdila s dětmi na lopatě a hlavně jsem se znova naučila radovat se z maličkostí a vidět svět nezaujatýma dětskýma očima...

 

 

O dva roky později, když už jsem ani nehledala jinou práci, se mi ozvala vedoucí doktorandů, že na jednom brněnském gymnáziu potřebují učitele s mou aprobací. Velké dilema - zůstat ještě chvíli spokojeně ve školce, nebo přijmout novou výzvu? Naštěstí mám kolem sebe pár opravdu dobrých přátel, kteří mě znají možná líp, než znám já sama sebe, a ti mě povzbudili, abych do toho šla.

Ještě nezačal ani nový školní rok a v Madridu, pár hodin po návratu z Cuatro Vientos přišla další mimořádná nabídka - vést tiskový tým na CSM ve Žďáře. Po pár týdnech váhání a poté, co  mi jeden důležitý človíček řekl, že do toho se mnou půjde, jsem výzvu přijala. Vznikl báječný tým a ve Žďáru jsem prožila jeden z nejkrásnějších týdnů svého života. I když cena byla vysoká - všechny mé síly a schopnosti, o kterých jsem do té doby ani netušila, že je mám. Ale ať se dělo cokoli, nikdy jsem na to nebyla sama. A jako bonus jsem si mohla každý den popovídat před kamerou s Paulínkou Andreou :)

Do třetice jsem v tom stejném školním roce "zdědila" i vedení naší šlapanické scholy. Děcka se do toho pustily s vervou a novým elánem a do roka a půl bylo na světě nové CD, na které jsme sbírali materiál předcházejících pět let. Ještě teď mi běhá mráz po zádech a s úžasem poslouchám, co všechno jsme byli schopní vytvořit na Noci kostelů sotva půl roku poté, co jsme se málem rozpadli...

 

       
       


Všestranně nabitý rok si vybral svou daň a ze mě se stala hromádka neštěstí, kterou stálo obrovské úsilí jen vylézt ráno z postele a vypravit se do práce. A do toho přišel e-mail od jednoho zasloužilého pana docenta, jehož jméno jsem do té doby znala jen z publikací ve fakultní knihovně.

Tenhle noblesní starý pán mě žádal, abych si připravila příspěvek na konferenci k nedožitým devadesátinám Jana Vladislava. O jeho pohádkách jsem psala svoji magisterskou práci a teď jsem měla jeho tvorbu pro děti představit na sympoziu před řadou jeho zahraničních přátel a kolegů. Tak tohle by mě nenapadlo ani v těch nejbujnějších snech...  
Pokud jste zvládli dočíst až sem, nebudu vás déle napínat - konference dopadla více než skvěle a onen můj příspěvek dokonce na podzim vyšel tiskem.

 

Tam nahoře mají opravdu smysl pro humor a servírují mi to opravdu štědře...
Zatím se mi vždycky vyplatilo rčení: "Dělej dobře to, co máš, a dostaneš příležitost dělat to, co chceš."
I když většinou jsem vůbec nečekala, jaká smělá a netušená přání se mi vyplní....