Tohle "moudro" není z mé hlavy, je to výtvor jednoho mého studenta. Nedávno dostali celá třída za úkol vymyslet si každý svůj aforismus nebo složit epigram. Padala jedna perla za druhou.


 

Hloupost má mnoho podob - samé známé tváře.

 

 Historie nás poučuje o tom, jak jsme my lidé nepoučitelní.

 

Štěstí je jako bublina - praskne dřív, než se naděješ.

 

 

Nebo třeba ještě jeden trochu lechtivější. Jeho autor se styděl říct ho nahlas. Ale přečíst mi ho dal :) Prý už stejně po třídě koloval písemně...


Ženská ňadra jsou jako knihy - rád se na ně podívám na internetu, ale raději bych je držel v ruce.

 

 

Ovšem největší trefa přišla naprosto nečekaně. Moji miláčkové mě věčně rozčilují svou nedochvilností a nedodržováním termínů. O to líp sedl následující aforismus. Kdyby už dávno nebyli ostužkovaní, přimlouvala bych se za to, aby si tenhle geniální aforismus nechali natisknout.

Malé děti pijí mléko, velké krev.

 

A věřím, že pod tento výrok by se podepsala většina učitelského sboru i téměř všichni rodiče.


Ale stejně mi ty moje pijavice a komáři budou chybět, až za tři měsíce, doufejme že všichni, zdárně odmaturují... Pokud ovšem přijdou včas a ve správném termínu :)

 

 

 P.S.: (22.5.) Maturity zdárně máme za sebou a ještě před tím nečekaně přišel bonus v podobě výsledků soutěže s aforismy. Košilatý aforismus o knihách získal 2. místo v celostátním kole. Šťastnému autorovi osobně na Veletrhu knihy poblahopřál i Jiří Žáček, který prý hlasoval pro něj.