Lehce se jí pletou nohy, on jí pomáhá nastoupit a jemně ji usazuje vedle sebe na sedadlo. Dívka si mu v zápětí skoro samozřejmě opře hlavu o rameno. On ji beze slova obejme, aby se jí sedělo pohodlněji, a občas ji konejšivě pohladí po paži. Když se k němu obrátí, něco jí tiše zašeptá do vlasů a ona zavře oči.

V zatáčkách ji sevře pevnějí, aby vláčná nesklouzla, a na tváři ho zašimrají její dlouhé zvlněné vlasy.

Chvilkami dívka procitá ze sna, zašátrá v kabelce a vytahuje mobilní telefon. Nad rozsvíceným displejem se rozzáří nepřítomným úsměvem i její obličej. To se opakuje několikrát. Mezi tím vždy na chvíli zase zavře oči a vyčerpaně se opře o svého společníka.

V jeho tváři se zračí nelibost nad její mobilní komunikací, ale i něžná starost o dívku.

Několik za sebou jdoucích zatáček jí nedělá dobře. On místo aby se štítivě odtáhl, otírá slinu z její tváře. Naštěstí vůz už zastavuje a dvojice může vystoupit.

 

Kéž by jí někdo vytrhnul mobil z ruky, důkladně s ní zatřásl a donutil ji otevřít oči, aby se pořádně podívala na toho kluka, co se celou cestu staral o její pohodlí a bezpečí, a neutíkala kamsi jinam do virtuálního světa...