Podle názvu jsem tuto knihu znala už dávno. Koncem června jsem cosi hledala ve farní knihovně a výše zmíněnou knížku tam právě někdo vracel. Tak jsem si ji zrovna vypůjčila - jako vhodnou tematickou četbu, když se mi v letních vedrech OPRAVDU nebude chtít dělat vůbec NIC :) Jako ochutnávku přikládám dva krátké úryvky, které mě zaujaly.


 

 

O tom, jak dobře působí na duši krása přírody a čerstvý vzduch, není třeba se příliš rozepisovat.

Když se člověk začne cítit dlouhodoběji na dně nebo u dna, nebo má-li pocit, že ho zmáhá duchovní krize, nemusí hned začít shánět Temnou noc svatého Jana od Kříže. Nejdřív je dobré se zamyslet, kdy byl naposled u svátosti smíření. Potom zavzpomínat, v kolik hodin chodí v posledních dnech spát a kdy se byl naposledy klidně projít, kdy zašel na zahrádku a podobně. Tak jsem to alespoň slyšela kdysi dávno na přednášce jedné sestry z komunity Emmanuel.

Kateřina Lachmanová: Dvojí tvář lenosti

 

 

"Jestliže nevíš, co chceš, vždycky se najde dostatek takových, kteří vědí, co chtějí, a naplánují ti život podle svých potřeb."

autor neznámý, převzato z knihy Dvojí tvář lenosti