Nedávno jsem na jednom blogu pro ženy objevila pět obyčejných, jednoduchých rad pro usnadnění (patrnerské) komunikace. Přišly mi tak průzračně jednoduché a použitelné pro většinu mezilidských vztahů, že se o ně chci podělit.

 

  • Když něco nevíš, zeptej se.
    Není ostuda přece něco nevědět, ale nezeptat se, nezjistit si potřebné informace, to je zdroj mnoha problémů. Nevědomost ničí vztahy, rozkládá celé společnosti, zabíjí. Domněnky, nepřesné odhady, nejasné představy. Ty dělají ze života boj!

 

  • Když něco chceš, popros o to.
    Vadí vám, že vám váš partner s ničím nepomůže? A poprosili jste ho o to vůbec někdy?
    Máte pocit, že vás v práci neumí pořádně ocenit? Promluvili jste si o tom se svým nadřízeným?
    Ne, většinou jen brlbláte, jste čím dál víc naštvaní, ale o změnu se ani nepokusíte.

 

  • Když ti někdo ubližuje, pryč od něj!
    Když do vás bude někdo kopat, budete mlčet? Ne, budete křičet, volat o pomoc, snažit se uniknout. Tak proč když vám někdo ubližuje třeba jen slovně, necháte si to líbit? Někdy by třeba stačilo říct, prosím, tohle mi nedělej, ubližuje mi to. A když to ten člověk nepochopí, pryč od něj! Kdo ubližuje, nemiluje!

 

 

 

  • Když něco nejde, zkus to znova.
    Nemusí přece vždycky všechno vyjít hned na první pokus. Přesto se mnohdy necháme prvním neúspěchem odradit. Není to ale škoda, co kdyby to napodruhé nebo klidně až napotřetí vyšlo?

 

  • S láskou se nehazarduje.
    Když máte někoho rádi a on vaše city opětuje, važte si toho. Neberte to jako samozřejmost, i když už jste spolu třeba dvacet let. Chraňte si to, co je mezi vámi, a neničte to zbytečnými chybami. Nedělejte tomu druhému to, co by vám samotným vadilo! O nic jiného většinou nejde.