Před více jak dvěma lety jsem po jedné kolegyni "zdědila" školní časopis. Tedy, abych byla přesná, vyrábí si ho sami studenti a já jsem jejich "styčný důstojník" pro jednání s vedením školy a s učitelským sborem. Nejsem jejich cenzor, ale jak stojí v tiráži časopisu, mám titul "poradce šéfredaktora". Což je student nadaný, ale paličatý až hrůza. Psát umí velmi dobře, což o to - ale brk má pěkně ironicky nabroušený. Půlka školy se na jeho satirické články pravidelně těší, druhá půlka školy mu za ně ovšem nemůže přijít na jméno.

V předposledním čísle se mu hned dvakrát podařilo přešlápnout nepsanou čáru. Jednak svým úvodníkem, v němž si dovolil uvažovat o tom, zda student, který ovládá probíranou látku, může potichu ve vyučování dělat něco jiného. A za druhé článkem o/proti kouření - napsaném však z pohledu studenta kuřáka, který popisuje, jak mu jeho závislost komplikuje život.

Oba články byly na hraně. Věděla jsem to a upozornila šéfredaktora, že může čekat bouřlivé ohlasy. Ale stejně jako kdykoli před tím jsem nechala na jeho uvážení, jestli texty publikuje. Zkrátím to - oba dva jsme druhý den i s celou redakcí skončili "na koberečku" u ředitele.

Ředitel šéfredaktorovi moudře připomněl, jakou sílu má vyřčené nebo napsané slovo. A mně dal nelehký úkol kluka hlídat - ne cenzurovat - ale spíše ho usměrňovat a vést.

Na první adventní víkend připadla uzávěrka dalšího čísla. Už předem jsem se v našem ženském společenství "jistila" prosbami o modlitbu k Duchu svatému za dar moudrosti pro mne i pro ty, kteří jsou mi svěřeni. Poté, co jsem si v sobotu přečetla pěkně drsný úvodník ještě nevydaného čísla, jsem byla moc ráda, že se k mé modlitbě přidaly ženy, matky, manželky i řeholnice.

Milého šéfredaktora jsem ještě ten večer požádala o přepracování kontroverzního úvodníku a modlila se k Duchu svatému a andělům strážným, aby si kluk dokázal zachovat tvář, vyjádřit co má na srdci, ale přitom druhým odstavcem neurazil ředitele a třetím nenaštval zbytek učitelského sboru. Což by nepochybně následovalo při publikování původní verze.

Tu noc na první adventní neděli jsem se příliš nevyspala. Kolem sedmé ráno mě to definitivně vyhnalo z postele. Jak jsem záhy zjistila, ani šéfredaktor neměl klidnou noc. O půl čtvrté ráno přistál v mé e-mailové poště přepracovaný úvodník. Kultivovaný, čtivý, ale taky důsledně pojmenovávající věci pravými jmény. Takový, pod nějž bych se vedle šéfredaktora mohla s klidným svědomím podepsat i já.

 

V mrazivém ránu první adventní neděle jsem měla tu čest pocítit, jaký kus práce odvedl během jedné noci Duch svatý i strážní andělé.