Ve středu jsme se vrátili z expedice z jiné planety a dojmy jsou ještě natolik čerstvé, že ani nebudu zkoušet utřídit je do souvislého textu. Zůstaňme tedy u vět a střípků z této jedinečné krajiny.


 

 

Nikdy by mě nenapadlo, že krajina bez stromů může být tak členitá, barevná a rozmanitá. Hory, řeky, skály a ledovce, mechové polštáře a trsy skalniček vyrůstající ze sopečného pole.

 

 

A voda má tolik odstínů...
...od průzračně čisté, když plaveš v jeskyni a vidíš na dno tři metry pod sebou
...přes tyrkysová sopečná jezírka a namodralé ledovce a vodopády
...až po žluté a hnědé masy valící se korytem řeky.

 

 

Expedicí taky víc poznáš sám sebe a utřídíš si hodnoty. Poznáš líp, co je pro život to důležité: Když jsem po pár dnech v Duhových horách šla nabrat na benzínce vodu, prvně mě zajímalo, jestli pod vodovod vejde láhev a jakou má voda chuť. Teprve po napuštění třetího litru jsem si uvědomila, že stojím před zrcadlem a mohla bych se na sebe podívat.

 

 

 

Přestože mě všichni varovali před deštěm, za celou expedici jsme nemuseli rozdělat pláštěnky. Jen párkrát nám cestou pokropila auto přeháňka, ale když jsme vystoupili z vozu před vodopády, mořem nebo horami, zázračně se vyčasilo a opálená jsem víc než ze Středomoří.

 

 

Mše ve stanu má svoje kouzlo a mše v horách mezi skalami je zase jiná než na paloučku u jeskyní. A luteránský kostel poznáš od katolického na první pohled a rozhlédnutí.

 

 

Nestarejte se o to, co budete jíst...
V Duhových horách jsme počítali, jestli vyjdeme se zásobami. A v zápětí se z chaty vynořil muž s kotlíkem plným těstovin s tuňákem, jestli nechceme - že jim zbylo a nestačí to sami sníst.

 

 

Mraky zeshora jsou nádherné... a ptačí let nad mořem a červánky a studánka v mechu... a ledové kry v jezeře...

Te Deum laudamus...