Sníh... zmrzlá voda... něco tak obyčejného a přitom tak kouzelného...

Když jsem se v neděli po obědě vypravila na vlak, z nebe začala padat drobná krupička. Kdybych nespěchala na poslední chvíli, možná bych se i vrátila pro deštník. Tak velká byla moje nedůvěra k bílé zimě.

Ale pak jsme od rozsvíceného adventního věnce vyhlédli z okna a na dvorek padali sněhuláci :) A po setmění, když jsme vyrazili na koncert Svítání, už jsme se brouzdali po kotníky sněhem. Koncert rázem získal jinou atmosféru, a to nejen proto, že pozvaný host uvízl ve sněhové kalamitě ;)

Zasněžený klášter na Starém Brně, petrovské terasy taky na bílo... Krajina ztichla. Všechen ten předvánoční spěch a hluk přikryla sněhová peřina. Kdyby nerušilo občasné cinkání projíždějících tramvají, bylo by to jako v pohádce...

Tak vám všem přeju, ať ta bílá nadílka překryje všechno, co vás zneklidňuje a rozptyluje od toho podstatného.