Že na přelomu července a srpna vyrazíme na expedici po Švýcarsku, Francii a Itálii, jsme plánovali už někdy časně z jara. Že tuhle výpravu povýšíme na naši cestu svatební, to by nás ovšem ještě v květnu ani nenapadlo. Nebo teda napadlo, popravdě už na Silvestra, ale byly to spíš jen bláznivé nápady a sny.
Chtěli jsme se vyhnout všem těm omašleným autům, krabicím s výslužkami, ženichovým tkaničkám barevně sladěným s nevěstinou kytkou a výzdobou na svatební tabuli :) Chtěli jsme ten den mít jeden pro druhého a sami pro sebe a neřešit ty nepodstatné vnější zbytečnosti.
Když jsme doma prozradili, že jsme zasnoubení, obojí rodiče nás příjemně překvapili svým přáním: "Jen prosím vás nedělejte velkou svatbu."
Jak otec Roman upřesnil temín expedice, bylo nám jasné, že to vychází na naše výročí. A teď, jak jen to všechno skloubit dohromady? Dokonce jsme přemýšleli, co kdybychom se vzali někde cestou - na nějakém pěkném místě, třeba v Annecy... Doma se mi smáli, že budu mít pohorky a závoj.
Hodná paní matrikářka na úřadě nás vyvedla z iluzí - soudní překlad všech dokumentů, dvojí ověření žádostí na Kraji a na Ministerstvu zahraničí a pak toutéž cestou zpátky s oddacím listem. To do expedice vyřídit nestihnem. Tudy cesta nevede...
Tak tedy svatba v posledním českém kostele, než přejedeme hranice? "A proč vlastně ne v tom prvním?" přišel Luki s geniálním nápadem. Sraz na expedici je na Petrově. Jak prosté! A tak jsme měli svatbu v katedrále :)
Věta o začátku společné cesty manželů tentokát nevyzněla jen jako fráze. Krosny spoluexpedičníků uložené za sloupem pod kůrem připomínaly, že o pár hodin později odložíme kravatu a závoj a opravdu nazujeme ty pohorky.
Sestřičky pod Petrovem pro nás připravily malé občerstvení na zahrádce. Ještě pár svatebních fotek na terasách a houf družiček s bublifukem. Kolem sedmé večer už se nám v autobuse houpala nad hlavou moje kytice růží a my frčeli po trase expedice.
Nebudu tady popisovat den po dni, kde jsme byli a co jsme viděli. Od toho je expediční deníček. Zmíním jen pár okamžiků a míst, která mi nejvíc utkvěla v paměti.
Velký rozdíl mezi německy a francouzsky mluvícími kantony ve Švýcarsku - ospalý pořádek Zurichu oproti francouzskému šarmu a lehkému podvečerními ruchu Ženevy. Ovšem nezapomenutelní jsou i bernští medvědi :)
Jak se autobus málem zavařil v serpentinách, jak řidič s ulehčením přijal, že dál je autobusům vjezd zakázán, a my museli operativně změnit trasu a vyšlápnout si skoro 800m převýšení. Jak jsme díky tomu do druhého dne nepotkali živou bytost kromě oveček na horských loukách a ptactva na obloze. Na velmi větrnou noc. A jak jsme na vlastní uši slyšeli svištět sviště ;)
Na kouzelné výhledy na jezera, skály a na hrad. Na nákladní oslíky, francouzské bagety, sýry a koupání v ledové řece...
Jak jsme se šli obléknout do plavek a každý z nás automaticky zamířil do jiné převlékárny, přestože jsme už skoro týden byli manželé ;)
Na mši s potleskem kvůli komárům, na vlhké pádské podnebí u salesiánů, kdy člověk skoro nepoznal, jestli už v té sprše byl, nebo ještě ne...
Jak v Turíně, jak se říká, "chcípl pes" - u Turínského plátna nebyla málem ani noha, pak jsme skoro nemohli najít zmrzlinu ani pohlednice. A na ochočenou veverku v botanické zahradě...
Na elegantní a okázalou janovskou renesanci, na akvárium s delfíny, tučňáky, pestrobarevnými rybičkami, průsvitnými medůzami a žralokem, co se zhlížel v zrcadle. Na to, jak si Luki hladil platýze...
Jak byl Kamil jak kominík, když pomáhal opravovat autobus. Na velikánské rozkvetlé oleandry, klidné moře a rozbouřené Lago di Garda. Na obrovské ostružiny jako za odměnu po náročné vycházce...
Na úzké benátské uličky, gondoly a výbornou italskou zmrzlinu...
Na slovinskou soutěsku Vintgar jak z Pokladu na Stříbrném jezeře, na ostružiny, průlezky, a jak jsme obcházeli jezero Bled. Na mši za úplňku jen s čelovkou a svitem měsíce...
Uznávám, že mít svatbu v pátek odpoledne a ještě téhož večera vyrazit na svatební cestu autobusem s 32-členným doprovodem, je poněkud netradiční. Ale neměnila bych... :)
Komentáře
Chybí mi tady klik na "Moc se mi to líbí" :)
Uzasnee:)
Magdi, dodatečně gratuluju a přeju, aby vaše společná cesta životem byla plná neméně krásných prožitků! Díky za podělení se ;-)
Parádní nápad :)
@artep1605 Moc děkujeme :)
Kurnik a já se to dovím až včil :/
Tož že taky gratuluju a nechť vás Pán Bůh provází :)
Téda... vy jste ale dobrodruzi.....:) Tak ať se vám spolu tím životem dobře šlape! +
To je nádhera :)! Taky vám moc přeju, ať vám to stejně obře šlape i v dalších létech společného života..! (Úplně mi to připomnělo náš svatební puťák po balkáně :)...)
Gratulujuu;) at Vam Pan zehna!
To je nadhera!
Krásné, moc gratuluju :)
Super, mám radost. Gratuluju
Nádhera! Požehnanou společnou cestu!
Magdi, gratuluji a přeji požehnání do společného života.
Tož tomu říkám sympatickej úlet :-)
@SkoroPaladin Ti dám úlet...! :) To je vážná věc :))
Gratuluji!!!
Hokej - tož teda byla to sympaticky vážná úletová věc ;-).
Co dodat : můj milý filmový hrdina by řekl "hou domluvil jsem" a můj milý tatínek by řekl "každé si to dělá podle svyho" (aneb, jak si to kdo v životě zařídí, tak to má:-), takže fandím těm "netradičním" i tradičním co si prostě plní sny:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.