Přestože z celého srdce nesnáším změny, během posledního roku a půl se jich v mém životě odehrálo bezpočet. Respektive z mého původního života nezůstal téměř kámen na kameni.


 

Celé dobrodružství začalo nenápadně už v létě 2016 na expedici na Islandu, ale uvědomili jsme si to oba až o pár týdnů později v Krakově. A od té chvíle jsem se nepřestala divit.

Doteď je mi záhadou...

...jak jsem během jednoho roku dokázala dopsat, odevzdat a dokonce i úspěšně obhájit disertaci, z které jsem po sedmi letech studia měla jen pár stránek.

...že z bláznivého silvestrovského nápadu jsme v létě dokázali za měsíc a půl vymyslet a zorganizovat naši svatbu v katedrále tak, abychom hned po ní mohli odjet na svatební expedici.

 

    

 

Doteď mě plní úžasem a vděčností...

...kolik kouzelných míst nabízí naše země i střední Evropa a že jsme je mohli během letošního léta společně navštívit.

...že podnájemníci se odstěhovali do vlastního bytu přesně tak, abychom po návratu ze svatební expedice mohli zrovna začít bydlet sami a ve svém.

...že jsme se mohli letos ještě jednou vrátit do Krakova na místa, která nám důkladně zamíchala se životem.

...spousta dalších "obyčejných" každodenních věcí, jako je výhled na sýkorky z oken ložnice, čestvý chleba ke společné snídani, čistě vymalovaná předsíň nebo první sněhové vločky zachycené na lemu rukavice.