Loni nás naprosto nadchla sezónní jízdenka na léto, s níž jsme procestovali české země od Třebíče přes Povydří a Karlovy Vary až po Kutnou Horu, a tak jsme se rozhodli to letos během prodlouženého cyrilometodějského víkendu zopakovat a vyrazit opět vlakem po naší vlasti.


 

STŘEDA - DEN PRVNÍ: Do Dvora Králové nad Labem

Jakmile Luki skončí v práci, nasedáme na vlak směr Pardubice. V klimatizovaném EC cesta rychle ubíhá. Pak ještě přežít chvíli ve vyhřáté lokálce a kolem 18. hod. vystupujeme v cílové stanici.

Trochu nepříjemně nás zaskočí fakt, že safari kemp, kde máme v plánu nocovat, je sice od nádraží vzdušnou čarou necelé 2 km, ale vchod pro návštěvníky je jak na potvoru z té odvrácené strany, takže v parném pozdním odpoledni se plahočíme skoro 4 km přes půl města a kolem celého safari, protože čekat hodinu na autobus se nám opravdu nechce. Luki cestou vykoná hrdinský čin s batohy, a tak jsme za necelou hodinku na místě.

 

 

Odměnou je nám útulný kemp v africkém stylu, kde si se žirafami koukáme z terasy z očí do očí, a jak jsme ještě večer stačili objevit a vyzkoušet, luxusní bazén s vířivkou. Jak osvěžující v tropickém dni...

Ještě před tím nás ale čeká večerní vyjížďka safari autobusem. V záři zapadajícího slunce sledujeme stáda nejrůznějších gazel a antilop, hravá štěňata psa hyenovitého, žirafy pasoucí se na březových větvích i ostražité gepardy, kteří nás nespustili z očí. Nezapomenutelný zážitek...

 

 

ČTVRTEK - DEN DRUHÝ: Ve Dvoře Králové a v České Skalici

Vstáváme před sedmou hodinou, abychom stihli mši v kostele, kde byl před 200 lety "nalezen" oslavovaný i zatracovaný Rukopis královédvorský. Trochu mě překvapuje, že na Cyrila a Metoděje je v kostele sotva na čtyřicet lidí. No jo, vždyť v Čechách je to "jen" svátek. To na Moravě jsme zvyklí slavit jinak :)

Kolem desáté už vcházíme do Zoo. Po chladném ránu se opět začíná oteplovat a před polednem docela závidím slonům, jak si chobotem dopřávají sprchu. V poledním žáru, i když ze stínu stromů, sledujeme vystoupení africké taneční skupiny, která svým bubnováním přivolává déšť. Jak moc byli úspěšní, se ukáže hned následujícího dne...

 

 

Poobědváme v Kibuku a pokračujeme do pěší části safari. Hroši se rochní v řece, nosorožci odpočívají v chládku, také lvi i gorily si dopřávají siestu. Jen malé opičky se divoce honí, perou a skáčou, jak kdyby měly v nohách pružiny.

V safari kempu balíme náš stan, a než přijde čas vyrazit k nádraží, chladíme se opět v bazénu. Při odchodu z kempu se s Lukim shodujeme, že tohle místo by určitě zase někdy stálo za návštěvu - třeba i na víc dní.

Navečer nás příjemně klimatizovaný rychlík doveze do České Skalice. Kemp je tentokrát od nádraží, co by kamenem dohodil, ovšem u nádrže Rozkoš se zřejmě zastavil čas v 70. letech, což prozrazují nejen chatky, stánky a sociální zařízení, ale i hudba z reproduktorů,  dětské prolézačky a skládka, v plánku vznešeně označená jako technický dvůr. Při večerní procházce zde nečekaně nacházíme to nejhezčí překvapení z celého tábořiště - neposedná kůzlata skákající po vysložilém gauči a trkající se na převrácené vaně i mezi starými rozhrkanými křesly.

Přehrada se poněkud zelená a nad vysokým topolem krouží dvojice pestrobarevných papoušků. Kolem některých chatek vesele rostou muškáty a rajčata - vypadá to, že mnozí zde rádi tráví každoročně celé léto. Příliš je nechápu. Jednu noc to tady se stovkami dalších rekreantů přežiju, ale víckrát už mě tu nikdo neuvidí...

 

PÁTEK - DEN TŘETÍ: Ratibořice, Babiččino údolí a cesta do Vrbna

Ráno si opět trochu přivstaneme, a zatím co zbytek kempu ještě pokojně spí po bouřlivé noci s diskotékou, my vyrážíme do Babiččina údolí. Ještě ve Skalici dokoupíme pečivo v malém krámku s přívětivou starou paní, a pak hurá do lesa.

Kromě dvou cyklistů nepotkáme cestou do Ratibořic ani živáčka. Jaká úleva po přelidněném kempu... Kupujeme vstupenky na prohlídku zámku a ještě před ní si stačíme projít zámecký park s romantickým leknínovým jezírkem a exotickými dřevinami ze Severní Ameriky. Průvodce je fundovaný a příjemný, výkladem o zámeckých komnatách proplétá životní příběhy ratibořické paní kněžny, kancléře Metternicha i Boženy Němcové.

 

 

Před polednem zavítáme na Staré bělidlo a k Viktorčinu splavu. Ve Zliči poobědváme nadýchané malinové knedlíky a za vzdáleného dunění hromu spěcháme do kempu sbalit stan. Když dopadají první kapky deště, nastupujeme do vlaku. A pak už jen z okna sledujeme přibývající kalužiny během pětihodinové cesty do Vrbna.

Těším se, že z Pardubic do Olomouce pofrčíme Pendolínem, ale z technických důvodů se musím spokojit s obyčejnou vlakovou soupravou. Ale i tak při přestupu v Olomouci stíháme prvopáteční mši v kapli dominikánského kostela u sv. Michala.

Pak už se náš vlak klikatí mezi zelenými kopci Jeseníků. Ještě kousek starou lokálkou a vítá nás Vrbno pod Pradědem.

Od nádraží stoupáme do kopce mezi prvorepublikovými vilkami a za chvíli zvoníme u Zbyňka. Hrozím se, jak někdo mohl dovolit hned opodál vilové čtvrti postavit paneláky.

Kromě Blanky a Zbyňka nás zdraví i čtyřnohý Ben a jindy hluční papoušci Bad a Terri, kteří na chvíli doslova ztratili řeč a jen vykulení zvědavě pozorují návštěvu. Ještě během večeře se průbojnější Terri rozkouká, a než se uložíme spát, vesele se před námi předvádí a zobákem štípe třísky z barevných dřevěných špalíčků.

 

SOBOTA - DEN ČTVRTÝ: Zlaté Hory, Rejvíz, Lázně Lipová, Karlova Studánka a zase Vrbno

Po snídani vyrážíme, tentokrát autem s Bláňou, Zbyňkem a Benem za krásami Jeseníků. Prvně zastavujeme ve Zlatých Horách u Maria Hilfe. Pak se projdeme po dřevěných lávkách na Rejvízu k Mechovému jezírku a krátce po poledni dorazíme do Lázní Lipová. Poobědváme ve stylové restauraci U kance a smějeme se Zbyňkovi, který si dal jarní kuřátko, co by mu na to asi řekli Bad a Terri.

 

 

Odpoledne trávíme v malé rodinné Zoo, která je naprostým opakem safari ve Dvoře Králové. Tady mají odrostlého tygříka ochočeného jak domácí kočku, papoušci létají ze stromů na okap a oždibují prsty majiteli, lamy se pasou spolu s kůzlaty a klidně se nechají poškrábat za ušima. Opice se opičí a vyjí na Bena, který po psím lamentuje a naříká, že na nás musí počkat venku ve stínu za ohradou.

 

 

S přibývajícím odpolednem přibývá i návštěvníků, a tak s úlevou zapadneme aspoň na hodinku na borůvky do lesa. Výlet zakončíme procházkou po Karlově Studánce a skořicovo-čokoládovou lázeňskou oplatkou.

Po večeři u Zbyňka bereme ještě Bada ven, aby se trochu prolétal. Než ho vyplaší klučina na koloběžce s hlasitě puštěným rádiem, ani ho nenapadne, aby se hnul Zbyňkovi z ramene. Pak se náhle vznese a za okamžik se zablýskne barevné peří na stromě na druhém břehu Opavy. Po chvíli lákání se poslušně vrací k majiteli, aby pak totéž zopakoval v lesoparku na průlezkách.

Ještě se zdržíme u nádherně voňavých malin, které opatrně oždibuje i Bad. Zapadající slunce a večerní ochlazení nás však rychle zahání domů.

 

 

NEDĚLE - DEN PÁTÝ:  z Vrbna přes Olomouc zpět domů

Po několika dnech časného vstávání si dopřejeme ten luxus a spíme až do devíti. Po vydatné snídani se rychle balíme a vyrážíme na mši. Barokní kostel sv. Michala se na pohraničí až překvapivě plní.

Na zámečku u nádraží si dáme chutný nedělní oběd a pak už nám jen Zbyněk s Bláňou zamávají u vlaku.

Vláček se opět klikatí jesenickými vrchy, a než se nadějeme, přestupujeme v Olomouci. Pak ještě hodinku a půl rychlíkem ve společnosti maminky s milým kloučkem a sladkými hrozinkami a za chvíli budeme doma.

Rozpálená jižní Morava nás vítá poli připravenými ke žním. Ještě že ani ne za týden odlétáme na sever. Asi jsem se minula zeměpisným pásmem :)