Naše Slůně se za poslední měsíc naučilo spoustu nových věcí: Pije z hrnku a k obědu baští brambory a zeleninu ze zahrádky. Statečně leze, zkouší sedět a dokonce i postavit se a co chvíli to udělá žuch na zem. Zato se spaním je to teď docela bída. Postýlka slouží spíš k zachycování končetin mezi šprušle a k otloukání hlavy, které se nechce dělat hají. Takže pokud se člověk chce pustit do nějaké soustředěné a zodpovědné činnosti, je ideální mít k ruce někoho na hlídání malého neposedy.

V pondělí navečer trhám krásně zralý, deštěm čerstvě umytý rybíz a ptám se babičky, tohoto času v rekonvalescenci se zády, jestli můžeme zítra marmeládovat, nebo to mám radši zamrazit. Prý budeme marmeládovat. A tak z mrazáku vytahují rybízovou úrodu za poslední měsíc. Jenže ouha, nazítří se babičce hlásí nečekaná návštěva a Slůně jak naschvál ne a ne spát. V kočárku si poctivě brouká svou ukolébavku, svědomitě leží, ale spánek ne a ne přijít. Takže navečer s manželem s vypětím sil uhoupáváme nevrlé Slůně a meleme rybíz na marmeládu. Na víc už síly nestačí. Však ono to v lednici do zítra vydrží.

 

 

Ve středu po ránu loudíme na babičce, jestli si nechce jít chvíli hrát. Smůla - babička vyráží na kontrolu k lékaři a na odpoledne se zase ohlásila návštěva k nám. Málo platné, musíme tu marmeládu se Slůnětem zvládnout sami. Matky více dětí obdařené více rukama nebo nadpřirozenými schopnostmi tohle zvládají hravě :)

Využívám dopoledního času, kdy si Slůně obvykle nejlépe hraje a dávám svařit pomleté ovoce. Do pěti minut se třikrát ozve žuch a Slůně praštěné a leknuté se dožaduje máminy náruče. Tak tudy cesta nevede. Odchytávám mládě a vážu si ho do šátku. Než se svaří ovoce s cukrem, protestuje tak hlasitě,  že vypínám sporák a dávám Slůněti napít. Ukonejšené se ukládá ke spánku.

Opatrně odkládám spící dítě a prosím anděly strážné, ať ho aspoň půl hodiny pohlídají, jinak tu marmeládu nedovařím. Dávám si záležet, aby ani cinknutí skleničky neproniklo z kuchyně. 

Zbývá mi naplnit asi pět skleniček marmelády, když se mládě s kňouráním budí. Vypouštím ho na koberec mezi hračky a opět žádám strážné anděly, ať ho chytají. 

Rybízová marmeláda je šťastně zavařená a kromě jedné menší šmouhy na utěrce nejsou kupodivu  nikde žádné purpurové škody. Zázraky se dějí - Slůně spořádaně sedí na koberci a ani jednou nežuchlo na zem. 

Tak kdybyste dneska někde potkali úplně zmožené strážné anděly s křídly od marmelády, to budou ti naši.