Přestože je to poněkud neobvyklé, vyrazili jsme v listopadu na dovolenou. Luki našel dokonalé ubytování, kde jsme byli vítaní i se skoro ročním Slůnětem. 

Babyhotel s takovými návštěvníky počítá, a tak v jídelně ke každému stolu patří dětská židlička, v pokojích mají dětské postýlky a místo baru najdete hernu s odrážedly, průlezkami, skluzavkou a bazénem plným kuliček. K dispozici je i kuchyňka na ohřívání dětského jídla. 

Ale hlavně jsou tu připraveni na všetečné dětské prstíky, co se týče elektrických spotřebičů, zásuvek a dalších záludností, a laskavému personálu nevadí překračovat lezoucí batolata. Unavené rodiče občerství masáže, vana s vířivkou i sauna a s dětmi se dá kromě herny řádit taky ve vyhřívaném bazénu.

Jakmile jsme se ubytovali v tomhle batolecím ráji, vyrazili jsme s kočárem na procházku, aby se Slůně v klidu prospalo. Objevili jsme, že ve Vranově je na zámek vidět odkudkoli a nejlíp z naší hotelové terasy, jen už se v listopadu nedostanete na prohlídku a zavřené je i nádvoří. Naopak otevřeno bylo v kostele a za půl hodiny začínala mše. Takže jsme nakrmili čerstvě probuzené Slůně a šli do kostela.

 

 

Druhý den jsme Slůně obalili jak hydrant, aby nám v nosítku nenamrzlo a vypravili jsme se k nedalekým vodopádům. Ty spíš jen čůraly než vodopádily, ale podzimní les plný spadaného listí byl kouzelný. Pak jsme si dali luxusní páteční oběd - vydatnou zelňačku a šulánky s mákem. 

Odpolední procházku podél Dyje jsme kvůli ledovému vichru ukončili už v Hamrech u kapličky a těšili se na večerní koupání v bazénu a následnou masáž. Obojí bylo dokonalé!

 

 

Příští poněkud deštivé ráno nás neodradilo od výpravy k přehradě. Co myslíte, že jsme viděli od hráze? No přece vranovský zámek :) Přes poledne jsme se ohřáli na Divokém západě ve westernové restauraci. A tak jsem poprvé v životě jela s kočárem přes lítačky do saloonu. 

Než jsme se naobědvali, déšť ustal a svatomartinská plavba po přehradě nabízela nevšední výhledy i gurmánské zážitky. Jedna z účastnic slavila narozeniny, takže kromě svatomartinského vína a husí paštiky na stole nechyběly ani sněhové trubičky a báječné karamelové větrníky.

V podvečerním slunci jsme se prošli ještě ke štítarské základně DCŽM a důkladně vyvětraní jsme si v našem babyhotelu všichni tři vlezli do masážní vany, kde jsme si pochutnali na čokoládovém moučníku a následně se natřeli čokoládovým olejem. Pak jme zalezli do pelíšku a ke Slonímu usínání si stylově pustili Čokoládu.

 

 

Ráno po snídani nezbývalo než sbalit věci a rozloučit se s tímhle dětským rájem. Po nedělní mši jsme popojeli do Znojma a zbytek podzimního dopoledne strávili procházkou pod hradem a historickým centrem.

Oběd v restauraci Slůně prospalo. Jaké to blaho najíst se v klidu a celým příborem - to pochopí jen batolecí rodiče :)