Přestože už se velmi těším na život bez roušek, na mši prožitou v kostele, otevřenou knihovnu či bazén a na spoustu dalších služeb z "normálního" života, musím přiznat, že nám současná situace vnesla do života pravidelnost a řád, který zejména našemu Slůněti velmi svědčí.


 

Luki teď pracuje z domu, takže místo ranního cestování do práce přelouská se Slůnětem ještě v posteli jedno, dvě leporela, než se proberu k běžnému fungování a nachystám pro nás snídani. Kéž by Slůně tak snadno jako ranní modlitbu přijalo i každodenní čištění zubů :)

Odpadl také srdceryvný křik, když Slůně nachytalo tátu, jak odjíždí do práce. Čím dál častěji už mu jen v klidu zamává, když ho vidí odcházet do pracovny. Několikrát denně se tam sice snaží vetřít pod záminkou, že mu tam jde vyluxovat, utřít prach nebo zalít kytky :) Ale můžeme být vděční za pracovnu. Ti, co teď pracují z obyváku s třemi dětmi za zády a přetahují se s nimi o počítač, by mohli povídat...

Také oběd si můžeme vychutnat všichni společně. A než se odpoledne vrátím se Slůnětem z procházky a připravím něco k časné večeři, Luki už obvykle zase v práci končí. 

Co Slůně objevilo běhání po zahradě, dožaduje se v nejrůznější denní dobu: "Táta páá!" Že chce jít s Lukim pracovat do zahrady. Pilně nosí konve, zametá dvůr a vynáší kbelík na kompost. Dostat Slůně zpátky domů je věc velmi obtížná... 

A paradoxně s nástupem karantény trávíme mnohem víc času venku v přírodě - ono komu by se chtělo strašit po městě v rouškách :)

 

Naštěstí patříme mezi ty, jimž současnou situací nepřibyly další povinnosti typu domácí školy; naopak mi ubyly některé farní aktivity jako schola nebo výuka náboženství. Slůně je zatím natolik malé, že mu nechybí kamarádi, a naopak je šťastné, že táta nejezdí pryč do práce a že i babička s dědou a oba strýci tráví víc času doma. 

Širší rodinu myslím příliš nepostrádá - když se ještě před karanténou sešlo doma víc vzdálenějších příbuzných, zaraženě se choulilo na klíně nebo se snažilo vylákat někoho z nejbližších do vedlejší místnosti ke knížce a k říkankám. Slůně těžko snáší pozornost mnoha lidí a hromadné sešlosti, pak se to neblaze promítá do jeho nočního spánku; těchto "povinností" jsme teď byli zproštěni. Blahoslavená karanténa :)

Vzhledem k tomu, že bydlíme kousek od sokolovny, nechybí nám ani večerní koncerty a další hlučné akce, které se od jara až do zimy konávají venku či uvnitř. Myslím, že podobně si oddechli mnozí další sousedé restaurací a jiných podobných zařízení s delší otvírací dobou.

 

Na jednu stranu už se moc těším na konec většiny koronaopatření, na stranu druhou bych si ráda nadále ponechala některé z výhod karantény - třeba to, že máme Lukiho doma nebo že nemusím hledat výmluvy, jak se vyhnout rádoby "povinným" akcím, aniž bych se někoho dotkla.