Zmlsaná podzimní dovolenou ve vranovském baby hotelu, zatoužila jsem i na jaře po nějaké "babyfriendly" dovolené. Zároveň mě již delší dobu lákala Zoo Lešná, která je na jednodenní výlet od nás už trochu z ruky. Lukimu se podařilo najít vhodné ubytování kousek od zoo, a tak jsme mohli vyrazit do Afriky.


"náš" Baobab

Tak se totiž jmenuje penzion na samém okraji Zlína, jen dva kilometry od Lešné. Vzhledem k tomu, že ubytovací zařízení směla otevřít teprve před pár dny, jsme byli v celém areálu jedinými hosty a zároveň prvními obyvateli Baobabu - stanu zařízeného v africkém stylu, ovšem s evropským luxusem. Že jsme opravdu prvními uživateli, dokazoval i čerstvě smontovaný sprchový kout ve vedlejší chatičce s kuchyňkou a se sociálním zařízením. Slůně bylo šťastné, že je "pá", i když je vevnitř, a nadšeně zkoumalo interiér i okolí. 

Při procházce mi došlo, že Zlín-Štípa, na jejímž okraji jsme se ubytovali, je zároveň jedním z nejstarších mariánských poutních míst na Moravě. Zkusmo jsme vzali za kliku kostela a rázem jsme se ocitli v barokním poutním areálu. Ochotná paní průvodkyně nám pověděla ty nejzákladnější údaje, a když jsme prozradili, že naše farnost pravidelně jezdí na pouť k "příbuzné" Panně Marii Tuřanské, na oplátku nás pozvala i se Slůnětem v pátek na mši pro děti.

Jak jsme si v Lešné osedlali lva

Další den jsme věnovali zoologické zahradě. Slůně už sice bylo jako pulec ve Dvoře Králové a jako miminko i v zoo v Brně, ale teprve tady si poprvé uvědomilo, že vidí "naživo" ta známá zvířata z knížek. "Ptááák", zvěstovalo Slůně jasným hláskem v pavilonu Amazonie a nadšené bylo i z obrovských vyder, krmení tučňáků, či ze zvědavé žirafy. Když ovšem v japonské zahradě objevilo kropicí hadici a později vláček vybarvený jako zebra, lvi, tygři i sloni ztratili své výsostné postavení králů savany i džungle. Krmení lachtanů bohužel po obědě prospalo, ale pustili jsme mu alespoň záznam, když "doma" v Baobabu večeřelo kaši.

Následující den pršelo a pršelo. Vypustit batole volně do deště není zrovna dobrý nápad, obzvlášť když nemáte k dispozici neoprén, gumáky nebo alespoň pračku se sušičkou. A tak jsme schovávali po stanu plyšová zvířata, ovšem nejlákavější kratochvílí bylo pro Slůně obouvat si tátovy boty. 

Když se déšť poněkud zmírnil, vyrazili jsme na oběd a k nedalekému větrnému mlýnu. Slůně nejdřív "nadávalo", že musí sedět v kočáru pod pláštěnkou, ale než jsme dojeli k nejbližšímu pohostinství, lamentace ustaly a Slůně usnulo spánkem spravedlivých. Bylo příjemné se kultivovaně najíst celým příborem, zatímco mládě spalo v kočáře. Prospalo i celou procházku k "Větřáku" - vítr-nevítr, déšť₋nedéšť a vzbudilo se teprve u Baobabu, sotva jsem se stačila převléknout do suchého. Déšť na chvíli ustal, a tak se Slůně mohlo po pozdním obědě vyběhat po venku. 

poutní areál ve Štípě

Před večerní mší se ovšem dle zákona schválností opět spustil vydatný liják. Přesto jsme nakonec vyrazili do kostela. Slůně většinu mše strávilo šťastně a spokojeně chozením po schůdcích do boční kaple a "montováním" mřížové branky. Na zpáteční cestu už se podle slibované předpovědi vyčasilo a následující den byl opravdu slunečný.

Když jsme ráno vyklidili Baobab, vypravili jsme se do nedalekých Malenovic na hrad, který ten den poprvé v této sezóně otevíral pro návštěvníky. Vzhledem ke Slůněti bychom se jen těžko mohli připojit ke skupině s průvodcem, a tak jsme za symbolickou cenu samostatně prozkoumali alespoň přírodovědnou expozici se spoustou vycpaných zvířat. Slůně si je velmi toužilo pohladit, tak jsme mu dovolili alespoň přes sklo udělat "malá-malá" leopardovi. 

Ve sklepení právě probíhala výstava keramických plastik našich světců a dalších duchovních námětů. Slůně ovšem nejvíc bavilo běhat po kamenitém nádvoří. 

Betlém v Malenovicích

V blízké hájence je trvalá expozice valašských řemesel zpracujících dřevo, slámu a drátenictví. Nádherné betlémy i výrobky ke každodenní potřebě. Slůně jen opět litovalo, že si nemůže půjčit koště, hrábě nebo vařečku - že je to pouze na koukání. Vyčerpané spoustou dojmů usnulo hned po obědě, ještě než jsme dorazili na nádraží, a vzbudilo se teprve čtvrt hodinky před Brnem. Ideální :)