Užívám si svou hodinku a půl klidu, když Slůně po obědě spí, a zároveň suším na terase ložní prádlo. Po deštivých a bouřlivých dnech bylo dnes zase jednou horké letní dopoledne, tak jsem si konečně troufla pustit se do převlékání postelí. 

Než se Slůně probudí, chci to mít raději posbírané. Ale ouha, než jsem se odhodlala zvednout z gauče, někdo už tu vstává dřív. Proti všem zvyklostem mě napadá vzít čerstvě probuzené Slůně s sebou na terasu a dát mu svačinu až později. Slunko se na chvíli schovalo, tak tam není úplná výheň, dusno je ovšem výstavní. Slůně šťastně kouká mezi šprušlemi do zahrady a já skládám suché povlaky. Sušák ze dvora jsem stačila sklidit už před chvílí.

Sotva sejdeme s košem prádla domů, z oblohy se náhle spustí provazy deště. Jít o pár minut později nebo dokonce až po svačině, mohla bych to všechno znovu ždímat. Takhle se Slůnětem skládáme prosluněné voňavé kusy do skříně a při tom pozorujeme přes okno ten lijavec na zahradě.

 

O pár dnů dříve...

Než jsem se po měsíci a půl rozhoupala, že už je čas jít ke zpovědi, stačil náš pan farář odjet "na prázdniny". V předchozích letech takto služebně i rekreačně strávil mimo farnost třeba i tři týdny při objíždění dětských táborů, kněžských rekolekcí nebo pobytu na samotě u lesa kdesi na Šumavě a nás svěřil do péče seniora otce V., který se k nám do svého rodiště vrátil na stará kolena dožít a při tom být ještě k užitku jako výpomocný duchovní. Osmdesátka mu již minula, hůř vyslovuje i slyší a každý hovor i svátost smíření bere velmi zeširoka a obšírně. Některým farníkům tento přístup vyhovuje, já jsem radši, když se jde přímo "k věci". Proto když si mohu vybrat, raději jako zpovědníka volím pana faráře. Ale čekat třeba ještě tři týdny, to se mi opravdu nechtělo. Obzvlášť když farní stránky o délce pobytu mimo farnost zarytě mlčí. 

Něco mě nutká odhodlat se připravit a zařadit do krátké fronty u zpovědnice. Přes zrnité sklo těžko poznat, kdo dnes vlastně zpovídá. K mému údivu i radosti tam sedí náš duchovní správce. Dokonce se ještě přede mší stačíme s manželem ve zpovědnici vystřídat a předat si v kostelní zahradě Slůně, které zatím blaženě zalívá vypůjčenou konví.

Na závěr bohoslužby přichází nečekaná pointa, když pan farář zmiňuje, že se právě dnes vrátil z jedné mise a následujícího dne opět na týden vyráží pryč. Tak to by člověk nevymyslel; to musel jedině Duch svatý :))