Slůně před časem dostalo novou, větší postel jen s nízkou ohrádkou, aby se v noci neskulilo dolů, a hned každé návštěvě hrdě ukazovalo a hlásilo "táta" - že táta složil novou postýlku. Čas od času si vyžádalo aku-vrtačku do ložnice a pečlivě montovalo všechny šrouby. 

Přes všechnu hrdost na nové místo na spaní má však Slůně potřebu několikrát za noc přelézt zábradlí a ujistit se, že jsme z našeho letiště nezmizeli. Tedy hlavně táta... "To máte z toho, že jste si ho jako malého naučili spávat u vás v posteli," nezdrží se občas někdo nevyžádaného komentáře k době, kdy po nočním nakojení opravdu nebylo možné Slůně přestěhovat a položit jinam, aniž by se vzbudilo. 

A tak mi udělalo velikou radost, když se ke mně konečně dostala knížka S láskou o dětském spánku, která ukazuje, že naše Slůně se svou citovou potřebou i nočního fyzického kontaktu vůbec není "porouchané" a rozmazlené. Že naopak moderní západní euro-americká společnost leckdy klade na batolata a jejich rodiče nepřiměřeně náročné požadavky na samostatný a nepřerušovaný dětský spánek v zájmu plného pracovního výkonu rodičů.

Velmi mě pobavila kapitola, v níž autorka poukazuje na absurditu některých rad, jak naučit dítě spát samostatně, když je přepsala jako návod pro manžela:

 

  1. Partner má spát celou noc. Pokud se v noci probudí a chce se přitulit, ignorujte ho.
  2. V noci se má spát, vztah si můžete budovat i přes den. Ale s dotekem to ani přes den moc nepřehánějte, abyste ho nerozmazlily.
  3. Důležité je, aby hned od začátku vašeho společného života měl každý svoji vlastní oddělenou postel. Partner vás tak nebude cítit a dožadovat se v noci přitulení. Pokud se vás přesto  večer nemůže nabažit, přestěhujte ho do vedlejší místnosti. Bude to tak lepší pro oba dva.
  4. Někdy se stává, že uděláme chybu a naučíme svého partnera na společné usínání v náruči. Tato negativní asociace spojená se spánkem může narušit váš klidný noční spánek. Musíte ho to odnaučit.
  5. Pokud se dovolává partner vaší přítomnosti, vysvětlete mu, že je  večer a večer se spí a že případně přes den ho obejmete.
  6. Někdy je potřeba z místnosti odejít a nechat ho samotného. Pokud fňuká, že je mu smutno, a touží usínat ve vaší náruči, ignorujte ho a přestane.
  7. Pokud se bojíte, že by úplná ignorace nějak narušila váš vztah nebo jeho psychiku, můžete využít jemnější metodu. Takzvané kontrolované usínání. Kontrolujte ho v ložnici vždy po pár minutách, pokud je smutný, řekněte mu, že je vše v pořádku, a odejděte. V žádném případě se ho ale nedotýkejte. Jinak ho nenaučíte, aby vás večer a v noci neobtěžoval dotýkáním a mazlením.
  8. Hlavně si ho k sobě neberte do postele, stane se na vás příliš závislým.

 

Věřím, že možná existují děti, které se po večerním nakrmení bez protestů nechají odložit do své postýlky, v níž od jistého věku bez potíží prospinkají celou noc. Naše Slůně k nim však nepatřilo a nepatří. Jsem vděčná za tuto knížku, která mi potvrdila, že to, co jsme intuitivně a leckdy proti proudu a názoru okolí celý Slůněcí život dělali, není žádné zbytečné rozmazlování, ale naopak cenný dar pro jeho citovou pohodu i tělesné zdraví. 

A jsem velmi zvědavá, jaké potřeby v tomto směru bude mít mladší Sloní sourozenec a jak se podaří, aby nás naše ministádečko Slůňat neušlapalo svými "tuleními" potřebami. Protože i rodiče občas potřebují v noci "nerušeně" spát :))