Tímto článkem nenarážím na současná koronaopatření; řeč bude o dětských kroužcích pro nejmenší.


 

Když jsem před pár lety učila ve školce, překvapilo mě, jak moc jsou někteří školkáčci zahlceni množstvím nejrůznějších aktivit a že už si vlastně ani sami nemají čas "jen tak" hrát. Nebo "jen tak" být s rodiči. 

Sotva tříletého caparta táta nejpozději v sedm cestou do práce přivede ještě rozespalého do školky a těsně před čtvrtou si ho vyzvedne máma s miminem v kočáře. A sotva odrostlé batole se právem cítí odstrčené, že mimino může být celý den s mámou a on už ne. 

Nebo si pro dítě přijede uspěchaná máma autem. Z fotbalu na angličtinu, z keramiky do flétny, z baletu do zpěvu. I tak vypadá odpoledne některých školkáčků. Tehdy jsem se zařekla, že tohle svým dětem opravdu nikdy neudělám. 

Dnes už vím, jaké to je starat se zároveň o kojence a o dvouletou "turbomyš", která chce věčně chodit "paa". Ale o to víc jsem si jistá, že do školky půjde naše starší Slůně až zároveň s tím mladším. Dřív jedině kdyby sám moc chtěl. I tak tam stráví celé dva roky, než půjde do školy. 

 

Co se dětských kroužků týče, vyřešila to za nás letos koronakrize. Ale ten údiv v očích sousedky přes pár domů, že "nikam" nechodíme...? Žádné cvičení, tvoření, zpívání, nevím co ještě...

Naše starší Slůně chce všechno zkoumat a objevovat "po svém". Nejvíc ho těší pobyt venku a jakákoli práce s nářadím, u které může mužským v domě "pomáhat". V dětském plavání by mnohem radši zkoumal hadice na břehu a schůdky do vody než říkal básničky a šplouchal u toho na povel rukama...

Pokud je někde kupa jiných dětí, radši stojí opodál a kouká se z bezpečné vzdálenosti. Doma suverén, co pantomimou "zorganizuje" rodiče i prarodiče. Venku nasadí "úsměv pro cizí" a "jinak tam není". Introvert, kterému větší množství cizích lidí už od narození nedělá dobře.

Vím, že jsou děti, které vysloveně touží po široké společnosti a organizovaných aktivitách. Naše Slůně mezi ně nepatří. Má množství vlastních nápadů "na práci" a také propadl kouzlu pohádkových knížek. 

Oba přístupy jsou naprosto v pořádku. Jen by se i těm společenským a komunikativním měl ponechat nějaký "neorganizovaný" čas, který by mohli strávit "po svém" - ať už s kamarády, nebo s rodiči.