Jsem máma poseroutka a těžko snáším nemoci našich dětí. Stačí horečka, průjem nebo prozvracené odpoledne a hned mě sevře úzkost. Obdivuji rodiče, kteří mají zmáknuté zvládání laryngitidy nebo vysokých horeček. 

Dokud jsem byla bezdětná, přišlo mi úsměvné, jak švagrová peskuje čerstvě plnoletého syna nebo jak mamka silně prožívala bráchovy státnice. Teď se modlím o moudrost a rozvahu při výchově našich dětí a taky o to, abych správně rozpoznala, kdy je čas nechat je žít podle jejich vlastního rozumu a zodpovědnosti.

S tebou mě baví svět, zdroj: ČT

Chybí mi ten odstup, z něhož vidím u dětí mé kamarádky, ty správné výchovné hranice. A chybí mi "konec pracovní doby" a "dovolená" při 24/7 práci rodiče. Když jsem začátkem léta byla úplně vyřízená, došlo mi, že moje tělo celý život očekává nejpozději 1. 7. volno a prázdniny :) a že už třetím rokem mu to nedopřávám.

Těším se, až Slůňata ještě trošku povyrostou, že je pošlu s tátou samotné na víkend k babičce nebo na nějakou "expedici Apalucha" a la S tebou mě baví svět. 

A někde v dálné budoucnosti vidím šťastný obrázek, jak usazuji děti do vlaku, že si je děda v cíli vyzvedne a my budeme mít s Lukim po pár letech víkend sami pro sebe ;)