To si takhle po snídani v klidu čistím v koupelně zuby. Luki už je v pracovně, malé Slůně se batolí po bytě a starší hlásí, že jde nahoru za dědou. Najednou  slyším bojový pokřik: "Mamíí! Maalej p(r)yč paa!"

Spěchám z koupelny, batole nikde, na chodbu dveře dokořán... Za dveřmi na dvůr však slyším povyk. Batole pozpátku couvá ze schodů do zahrady a lamentuje, že se mu ty dveře zavřely. Těžko říct, jestli průvanem, nebo jim pomohlo starší Slůně.

Vše dobře dopadlo, malé Slůně se našlo a ani odnikud nespadlo. Jen "leknutá" jsem pro tohle ráno byla já. Kdybyste někde potkali anděle strážné, co měli úplně ulítaná křídla, tak to opatrují naše Slůňata :))