Dva, nebo vlastně tři lidé mají velké zásluhy na tom, že jsme se s manželem poznali a dali dohromady. Seznámily nás expedice otce Romana. Při stanování v horách se rychle pozná, co je kdo zač, jak se staví k námaze a k práci. 

 

Island, Godafoss

Po deseti dnech na kolech v Pobaltí a po skoro dvou týdnech na Islandu už jsme měli dost možností okouknout jeden druhého v nejrůznějších situacích. Třeba když se někomu skutálí batoh do řeky, ledacos to prozradí o povaze a (vy)chování majitele zavazedla.

 

Nebýt papeže Františka a jeho pozvání do Krakova, nejspíš bychom s Lukim chodili kolem sebe ještě hezkých pár týdnů či měsíců a těžko říct, zda by se někdo k něčemu odhodlal. Takhle naše cesty "spletla dohromady" vozíčkářka Maruška.

Celý týden jsem ji provázela v Mogile. Vypravit se na několik kilometrů dlouhou pouť přímo za papežem jsme si však samy netroufaly. To chtělo chlapskou ruku a sílu. Brácha nám dal elegantně košem, ale Luki se obětavě nabídl, že nám pomůže. 

Jak se říká, každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán. Následky tohohle už Luki snáší víc jak pět let :)

Po všech obtížích putování s vozíčkářkou jsme šťastně dorazili na místo setkání s papežem. Během jeho příjezdu se před zraky všech a přitom naprosto nenápadně událo NĚCO, co (alespoň pro nás dva) zcela zastínilo jeho příjezd.

Do roka bez dvou dní byla svatba a na další expedici už jsme odjížděli jako manželé. 

 

 z loňského léta

Uplynulo pět let od památného léta v Krakově a Luki se vypravil na svoji soukromou pěší pouť na Slovensko za papežem Františkem. Původně nás chtěl vzít s sebou, ale nakonec jsme vyhodnotili, že lezoucí batole a ani ne tříletý capart nejsou vhodnými účastníky  několikahodinového pobytu za každého počasí v sektorech pod širým nebem. 

A tak dostal Luki na cestu křížek a dva úkoly: "Pořádně se vyspi (jestli to pod stanem v lese půjde) a pozdravuj papeže Františka!" 

Kdyby jen papež tušil, za co všechno může... :)