Dny na rodičovské dovolené s nastydlými dětmi se podobají jeden druhému. Po prokašlané noci utřít ráno jeden nos, druhý nos, jedna lžička medicíny, druhá, a pak ty mrzuté usmrkánky vzít na chvíli na čerstvý vzduch, kde se rýma i kašel jak mávnutím kouzelného proutku aspoň na  chvíli zmírní. 

Ještě že nemají teplotu a pobyt na čerstvém vzduchu máme lékařsky nařízený. Být skoro měsíc zavření doma, tak se asi všichni zblázníme. Pod posmrkanými kapesníky se ale za poslední měsíc skrývá řada novinek a důležitých událostí. 

 

Starší Slůně začalo plynně hovořit v celých větách a od té chvíle neustále repetí a repetí. 

Mladší Slůně chodí za ruku a umí říct taková důležitá slůvka jako máma, táta, nee, ham, haf, čiči nebo vlak. A pak taky čist - a už nese knížku.

Obě Slůňata si nechají stříknout do nosu a zbaští ze lžičky medicínu, aniž bychom je museli přeprat. Taky "čichají medicínu" - naučili se inhalovat. A mladší Slůně všem na potkání utírá nos.

Po kaštanech a oříšcích začalo padat listí.

Vrátily se sýkorky a přiletěly vrány.

Vyšla mi kniha.

Starší Slůně si koupilo na zimu "nové botičky" a jiné boty už ani nechce, snad jen holínky, aby mohlo do kalužin.

Máme objednanou novou kuchyni. Moc se na ni těším.

Trháme šípky, sklízíme maliny a užíváme si krásně barevný podzim.

Ještě že se s rýmou a kašlem smí ven do přírody.