Je sobota odpoledne, s manželem napjatě sledujeme výsledky prezidentské volby. Slůňata to pochopitelně nijak zvlášť nezajímá, raději by koukala na Káťu a Škubánka nebo na Králíky z klobouku. Ale jejich čas přijde teprve u večerní kaše.

Kaše je na stole, ale Slůňata si místo obvyklého programu přejí pustit “jak zpívá zem” a opravdu na tom trvají. Šrotuje mi v hlavě, co by to tak asi mohlo být. 
Po chvíli mi sepne dohromady prezidentská volba - zpívat a zem: Slůňata asi poprvé v životě slyšela naši hymnu a udělalo to na ně pořádný dojem.

V následujícím týdnu chtějí Slůňata slyšet, “jak zpívá zem” téměř denně. Nijak mi nevadí, že státní hymna nahradila lednový hit My tři králové jdeme k vám a vánoční koledy. Je to teprve pár dnů, co mě při mytí podlahy nutili zpívat Tichou noc a Narodil se Kristus Pán.

 

https://www.youtube.com/watch?v=85c7UculKxI

 

Ještě čekám, co spustí za zpěv při mši. Nedávno manžel líčil strop a Slůňata mu k tomu celebrovala nedělní bohoslužbu. Ze staré mýdlenky si udělali ciborium, na Otče náš nás nutili chytnout se v kroužku za ruce kolem oltáře jako na dětské mši. Mikrovlnka posloužila jako svatostánek a dokonce jsem dostala křížek na čelo.

Jindy jsem vešla do dětského pokoje, starší Slůně leželo na posteli, že je Ježíšek, a táta s mladším Slůnětem mu museli nosit dary jako tři králové. Akorát jsem jim chyběla do počtu.

Jejich fantazie je opravdu nekonečná. Při sklízení vánoční výzdoby se mladší Slůně chopilo zvonku, potřebovalo ho uvázat na šnůrku, běhalo po čtyřech a zvonilo, jako že je kravička. I tato zábava vydržela na několik dní.

S mírným napětím očekávám, co přinese postní doba a Velikonoce. Jestli je zaujme popelec, mytí nohou nebo zapálený paškál. Co se týče ukřižování a zmrtvýchvstání nejsou velikonoční obřady v našich končinách naštěstí zas tak názorné. Ještě že nebydlíme na Filipínách.