Zmlsaná podzimní dovolenou ve vranovském baby hotelu, zatoužila jsem i na jaře po nějaké "babyfriendly" dovolené. Zároveň mě již delší dobu lákala Zoo Lešná, která je na jednodenní výlet od nás už trochu z ruky. Lukimu se podařilo najít vhodné ubytování kousek od zoo, a tak jsme mohli vyrazit do Afriky.
![](https://img.signaly.cz/upload/1/c/0d3ec790f64af96e1aa118e5a12874/20200603_133517.jpg)
Tak se totiž jmenuje penzion na samém okraji Zlína, jen dva kilometry od Lešné. Vzhledem k tomu, že ubytovací zařízení směla otevřít teprve před pár dny, jsme byli v celém areálu jedinými hosty a zároveň prvními obyvateli Baobabu - stanu zařízeného v africkém stylu, ovšem s evropským luxusem. Že jsme opravdu prvními uživateli, dokazoval i čerstvě smontovaný sprchový kout ve vedlejší chatičce s kuchyňkou a se sociálním zařízením. Slůně bylo šťastné, že je "pá", i když je vevnitř, a nadšeně zkoumalo interiér i okolí.
Při procházce mi došlo, že Zlín-Štípa, na jejímž okraji jsme se ubytovali, je zároveň jedním z nejstarších mariánských poutních míst na Moravě. Zkusmo jsme vzali za kliku kostela a rázem jsme se ocitli v barokním poutním areálu. Ochotná paní průvodkyně nám pověděla ty nejzákladnější údaje, a když jsme prozradili, že naše farnost pravidelně jezdí na pouť k "příbuzné" Panně Marii Tuřanské, na oplátku nás pozvala i se Slůnětem v pátek na mši pro děti.
![](https://img.signaly.cz/upload/1/c/0d3ec790f64af96e1aa118e5a12874/20200604_104220.jpg)
Další den jsme věnovali zoologické zahradě. Slůně už sice bylo jako pulec ve Dvoře Králové a jako miminko i v zoo v Brně, ale teprve tady si poprvé uvědomilo, že vidí "naživo" ta známá zvířata z knížek. "Ptááák", zvěstovalo Slůně jasným hláskem v pavilonu Amazonie a nadšené bylo i z obrovských vyder, krmení tučňáků, či ze zvědavé žirafy. Když ovšem v japonské zahradě objevilo kropicí hadici a později vláček vybarvený jako zebra, lvi, tygři i sloni ztratili své výsostné postavení králů savany i džungle. Krmení lachtanů bohužel po obědě prospalo, ale pustili jsme mu alespoň záznam, když "doma" v Baobabu večeřelo kaši.
Následující den pršelo a pršelo. Vypustit batole volně do deště není zrovna dobrý nápad, obzvlášť když nemáte k dispozici neoprén, gumáky nebo alespoň pračku se sušičkou. A tak jsme schovávali po stanu plyšová zvířata, ovšem nejlákavější kratochvílí bylo pro Slůně obouvat si tátovy boty.
Když se déšť poněkud zmírnil, vyrazili jsme na oběd a k nedalekému větrnému mlýnu. Slůně nejdřív "nadávalo", že musí sedět v kočáru pod pláštěnkou, ale než jsme dojeli k nejbližšímu pohostinství, lamentace ustaly a Slůně usnulo spánkem spravedlivých. Bylo příjemné se kultivovaně najíst celým příborem, zatímco mládě spalo v kočáře. Prospalo i celou procházku k "Větřáku" - vítr-nevítr, déšť₋nedéšť a vzbudilo se teprve u Baobabu, sotva jsem se stačila převléknout do suchého. Déšť na chvíli ustal, a tak se Slůně mohlo po pozdním obědě vyběhat po venku.
![](https://img.signaly.cz/upload/1/c/0d3ec790f64af96e1aa118e5a12874/20200604_083819.jpg)
Před večerní mší se ovšem dle zákona schválností opět spustil vydatný liják. Přesto jsme nakonec vyrazili do kostela. Slůně většinu mše strávilo šťastně a spokojeně chozením po schůdcích do boční kaple a "montováním" mřížové branky. Na zpáteční cestu už se podle slibované předpovědi vyčasilo a následující den byl opravdu slunečný.
Když jsme ráno vyklidili Baobab, vypravili jsme se do nedalekých Malenovic na hrad, který ten den poprvé v této sezóně otevíral pro návštěvníky. Vzhledem ke Slůněti bychom se jen těžko mohli připojit ke skupině s průvodcem, a tak jsme za symbolickou cenu samostatně prozkoumali alespoň přírodovědnou expozici se spoustou vycpaných zvířat. Slůně si je velmi toužilo pohladit, tak jsme mu dovolili alespoň přes sklo udělat "malá-malá" leopardovi.
Ve sklepení právě probíhala výstava keramických plastik našich světců a dalších duchovních námětů. Slůně ovšem nejvíc bavilo běhat po kamenitém nádvoří.
![](https://img.signaly.cz/upload/1/c/0d3ec790f64af96e1aa118e5a12874/20200606_120018.jpg)
V blízké hájence je trvalá expozice valašských řemesel zpracujících dřevo, slámu a drátenictví. Nádherné betlémy i výrobky ke každodenní potřebě. Slůně jen opět litovalo, že si nemůže půjčit koště, hrábě nebo vařečku - že je to pouze na koukání. Vyčerpané spoustou dojmů usnulo hned po obědě, ještě než jsme dorazili na nádraží, a vzbudilo se teprve čtvrt hodinky před Brnem. Ideální :)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.