“Ty seš máma kravička a já su malý kravátko, co pije od mámy kravičkové mlíčko,” povídá mi mladší Slůně u snídaně.
Každé ráno se budí s tím, že je nějaké jiné zvíře. Někdy je morče, někdy “malá myšička, co ještě neumí chodit a máš ji vzít do náruče“, jindy je kuřátko a zobe do mě, když se jde napít.
Nedávno u svačiny povídá: ”Já su masožravej Ježíšek, co baští vánočku.” A jindy je traktůrek, “Mochomourek“ (rozuměj Vochomůrka) nebo robotická sekačka.
Při večerním desátku růžence počítá na prstech ne Zdrávasy, ale vaří s myšičkou kašičku: “Tomu dala, tomu nic…”
![](https://img.signaly.cz/upload/1/c/0d3ec790f64af96e1aa118e5a12874/20230911_073104_Original.jpeg)
Starší Slůně se u snídaně ptá: “Mámo, dinosauři už vymřeli?
“Jo,“ odpovídám ještě poněkud rozespale.
“A vy jste je s tátou viděli, když jste byli malí?”
Tak jsem si hned po ránu připadala poněkud fosilně.
Sice jsou letos Slůňata věčně nastydlá a zabacilovaná, ale rozhodně se s nimi člověk nenudí…
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.