Kouzelná knížka, poutavá a srozumitelná pro děti, s hlubším filozofickým a biblickým podtextem pro dospělejší čtenáře. Krásné ilustrace, napínavý příběh, líbezná krajina, sympatičtí, lak lidsky chybující, dětští hrdinové... trošku mi to připomíná Narnii.


"Velká prázdnota je nebezpečné místo a s poutníky provádí podivné věci. Stává se, že v její blízkosti zatrpknou a nedokážou myslet na nic jiného než sami na sebe. Čím déle zůstanou v jejím dosaho, čím déle se zdrží, tím větší v sobě naleznou zalíbení, a jejich sebevědomí a jejich ctižádosti, jejich zloba a uražená ješitnost, jejich zraněné city a nenaplněné touhy, dokonce i bolest a skutečná trápení je naplní měrou vrchovatou. Budou jako nádoby po okraj plné těžkého jedovatého olova. A stane se smutná věc. Ztěžknou natolik, že je most neunese. Když se ho pokusí přejít, proboří se pod nimi a nešťastné poutníky pohltí Velká prázdnota."

 

 

"Nevím, jaké nebezpečí čeká na  Pusté pláni vás, ale snad se mu vyhnete, když dáte na mé rady. Běžte k mostu přímým směrem, nezastavujte se a neodpočívejte, střezte se pohlédnout dolů do hlubiny a celou cestu myslete na toho, koho máte rádi." (...)

"Nezáleží na tom, kdo z vás tam dorazí první a kdo poslední. Nesoupeříte jeden s druhým. Běžíte závod, který podstupuje každý sám se sebou, neboť prodlévat v blízkosti Velké prázdnoty je zpočátku příjemné a spěch se zdá zbytečný." (...)

 

 

"Neklesejte však na mysli. Most zbudoval Pastýř, aby umožnil cestu do končin kolem své studny, a každému, kdo tam putuje, každému, kdo je hledá, pomůže, bude-li poutník o jeho pomoc stát."