Nechci konkurovat našim táborovým stránkám www.tabormoutnice.signaly.cz

 Mimochodem je tam spousta zajímavých materiálů na celotáborovky. Tímto za ně administrátora moc chválím a děkuju mu, že si s tím dal tolik práce.

Ale zpátky k tématu: Letos se nám kromě "normálního" tábora pro děti  podařilo uskutečnit i Něcojakotáborprovelký. Byla to fakt krásná akce a  o zážitky z ní bych se chtěla podělit.

V úterý navečer jsme se vydali vlakem z Brna do Ostrova nad Oslavou, abychom na tamější faře strávili několik posledních prázdninových dnů. Z nádraží jsme pěšky došli k faře a za chvíli přišel otec František a pustil nás dovnitř. Ubytovali jsme se a pak jsme otce Františka pozvali na čaj a na buchty, které nám s sebou připravily maminky. Seznámili jsme se s programem na příští dny, rozdělili si služby v kuchyni a taky jsme si vylosovali, kdo bude zítřejší den komu dělat „anděla strážného“ – to znamená nenápadně mu pomáhat a chystat pro něj malé radostné pozornosti. A za chvíli už byl čas jít spát.

 

  Ve středu chvíli po sedmé ráno už byl na faře čilý ruch. Na prostranství kolem kostela jsme si udělali ranní rozcvičku, pak následovala společná modlitba se čtením na den a potom snídaně – ještě ze zásob, které nám napekly maminky. Po snídani všichni kromě služby vyrazili do lesa na dříví. Jak se později ukázalo, kromě hromady dřeva přinesli z lesa málem tak velkou hromadu hub. Služba se mezi tím vydala na nákup a pak se pustila do vaření bramborového guláše. Když se ostatní vrátili z lesa, bylo už navařeno a právě byl čas k obědu.

 Po odpolední siestě jsme posekali přinesené dříví a co se nestalo? V Novém Městě toho odpoledne ošetřovali jednu zraněnou nohu s menším šrámem od sekery. Naštěstí vše dobře dopadlo.

Po času práce přišel i čas si hrát a my jsme se proměnili ve vagóny a lokomotivy, které převážely nejrůznější zboží a cestující mezi New Yorkem, Detroitem a Dallasem. Po každé cestě dostal vlak zaplaceno za přepravené zboží, pokud ovšem vlakovou soupravu nepřepadl bandita. Až byly všechny vydělané peníze bezpečně uloženy v bance v New Yorku, navečeřeli jsme se, převlékli se do společenského oděvu a pak pro nás otec René sloužil v místním kostele mši svatou.

Po mši bylo na faře slavnostně otevřeno Casino New York, kde každý z nás mohl zúročit své dolary či se občerstvit džusem, kofolou a slanými pochutinami v baru „U Báry“. 

 

 

 

 
Komu přálo štěstí v kartách, kostkách nebo ruletě, mohl v závěru večera získat při dražbě směnky na nejrůznější protislužby: přeprání špinavých ponožek, obsluha u jídla, snídaně do postele, stlaní spacáku či složení oslavné básně na držitele směnky.  

 

Za vydařený večer i celý den jsme poděkovali ve večerní modlitbě, ještě jsme si navzájem prozradili, kdo komu dělal „anděla strážného“ a šlo se spát.