Hned na úvod se přiznávám, že tento článek nebude nezaujatým komentářem divadelního kritika :) - protože téměř za každou rolí Pašijové hry Ecce homo stojí nějaké mé "odrostlé táborové dítě", praktikant či spoluvedoucí, kamarád, kamarádka nebo někdo z jejich rodiny.


Pašijová hra Ecce homo se s velkým úspěchem uskutečnila v Moutnicích již na loňskou Květnou neděli. Letos ji čekalo obohacení o další dějové pasáže, nové kostýmy, vylepšený zpěv a nové hudební pasáže. A jak asi tušíte, za tím vším se skrývá neskutečné množství práce, kterou na závěr odměnil obrovský aplaus celé orlovny,  zaplněné do posledního místečka. Ale vraťme se na začátek...

...do slunné Palestiny Kristových let - do doby, kdy si Ježíš volí svých dvanáct učedníků, předává jim svou radostnou zvěst. Zavítají i do Betánie k Martě a Marii. Vše je podkresleno zpěvem tematicky navazujících písní z Hosany, kulisy navozují středomořskou atmosféru. Zpěv Marie a Krista prozrazuje, že moutnická mládež mezi sebou skrývá herecké i pěvecké talenty.

V zápětí se staneme svědky Ježíšova slavného vjezdu do Jeruzaléma. Palmové ratolesti a barevné pláště rámují cestu. Z úst všech zní sláva, hosana! Příslib třiceti  stříbrných Jidášovi však nastiňuje, jaké budou události příští...

 

Provází nás zpěv z hosanového pásma Ecce homo, rozeznávám i písně z muzikálu Jesus Christ Superstar. Ocitáme se ve večeřadle. Spolu s apoštoly jsme účastni Kristovy poslední večeře. Hlouběji si uvědomuji události Zeleného čtvrtku.

 

Jidáš odchází. Učedníci v čele s Petrem slibují Ježíšovi svou věrnost. On však ví, že již za chvíli v Getsemanech usnou a opustí ho v jeho těžké chvíli. Rozprchnou se a budou se bát ho jen znát...

 

Už přicházejí vojáci. "Koho hledáte?" Jidáš dokoná své dílo zrady a stráže Krista odvedou. Scéna zoufalého Jidáše, který si uvědomí svou zradu nevinné krve, patří k nejsilnějším místům představení. Rovněž zpěvově náročná, ale bravurně zvládnutá pasáž u ohně, kdy služebé poznávají Petra a on zapírá, se mě citelně dotýká. Kolikrát my, aniž si to třeba hned uvědomíme, zrazujeme své přesvědčení...

Kaifáš překvapuje svým suverénním pěveckým i hereckým výstupem. Také Pilátova gesta prozrazují, že se na trůnu snad i narodil. Stačí pouhý pohyb jeho ruky a křičící dav se utiší.  Chtějí Barabáše.

Na to se děj přesouvá do Herodova paláce. Ježíš mlčí. Zato Herodes se dožaduje zázraku hlasem, jež by svou plností a silou mohl bořit hradby Jericha.

 

A pak zpátky k Pilátovi. Při bičování mě mrazí v zádech. Stačí pohled na tvář Panny Marie, která mlčky prozrazuje nesmírné utrpení jejího Syna. Děj se však neúprosně žene dál. Pilát si umyl ruce. A průvod na Golgotu vychází.

 

První Kristův pád, setkání s Matkou a Janem, Šimon z Cyreny.

Veronika, druhý pád, za chvílli třetí.

Plačící ženy.

Krutí vojáci.

Tolikrát v křížové cestě omílaná zastavení se nám živě zhmotňuje před očima.

Křižování. Kde slova nemají co říct, hovoří gesta, zvuky, tichá hudba.

Kříž je vztyčen. Příběh se naplňuje.

Nelze nenapsat, že odzpívat z kříže tohle všechno vyžaduje značnou fyzickou i pěveckou kondici.

"Žízním."

"Bože můj, proč jsi mě opustil?"

"Je dokonáno."

Mrtvého Ježíše sňali z kříže a položili Ho Matce na klín. Dojemnou scénu jemně podbarvuje hudba.

 

 

Láska je silnější než smrt.

Hrob je prázdný. Kristus vstal z mrtvých.

Aleluja!

Na závěr nezbývá dodat než obrovské díky všem, kteří se na realizaci Pašijové hry podíleli. Nebudu je zde jmenovat, vydalo by to na samostatný příspěvek. A prý se chystá repríza. Tak vřele doporučuji...

Bližší informace se určitě dočtete tady na signálech.

Další fotky si můžete prohlédnout zde.