Dobrý den Ti přeji!

Jak často slyšíme tento pozdrav... a je krásný. Někdo druhý nám přeje dobrý den, v dnešní přítomnosti nám přeje dobro. Často je toto přání jen zvykem a frází - a to je škoda. Pokud ale myslíme vážně, co říkáme, je to moc krásné. Přát druhému dobro, usilovat o jeho dobro je projevem lásky. Dát přednost dobru druhého před dobrem vlastním je projevem velké lásky. Milovat někoho znamená darovat se mu, dát mu něco ze sebe: umenším sebe, abych obohatil druhého o dobro - ať je to pomocí, darovaným časem, sdílením... i za cenu určité námahy.

Sv. František, jehož svátek jsme v říjnu slavili, zdravil druhé: „Pokoj a dobro!“ A sám se modlí k Nejvyššímu těmito slovy: „Ty jsi dobro, všechno dobro, nejvyšší dobro, Pán Bůh živý a pravý. Ty jsi láska a soucit, Ty jsi moudrost, Ty jsi pokora, Ty jsi trpělivost, Ty jsi krása, Ty jsi mírnost, Ty jsi bezpečí, Ty jsi pokoj.“

Bůh je Dobro. Osoba, v jejíž podstatě je jen Láska a Dobro. Proto v Něm nalézáme pokoj, bezpečí, krásu, soucit. Když Bůh stvořil svět, „viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré“. /Gen 1,31/ Dobro je tedy naprostá přítomnost Boha samého bezprostředně nebo skrze to, co tvoří a dělá. Opakem dobra je zlo a to je tedy nepřítomností Boha. Bůh nás stvořil dobré a pokud jednáme zle, hřešíme, konáme proti tomu, jak nás Bůh stvořil. Závist, lakota, pýcha, nenávist, pomluvy, sobectví... a všechny druhy špatnosti nepochází od Boha, ale jsou nepřítomností Boha ve světě, jsou zlem. Kde je Bůh, je dobro. Kde schází Bůh, je prostor pro zlo. Kdo žije pro skutečné dobro, žije pro Boha. Kdo si myslí, že žije s Bohem, ale koná zlo, ve skutečnosti s Ním nežije.

 

 

 Pokud bych Ti dnes chtěla popřát DOBRÝ DEN, chci Ti popřát den prožitý s Bohem a v Bohu. Chtěla bych Ti popřát, abys žil/a/ v Jeho přítomnosti a to je skutečné dobro pro Tebe, protože s Ním se nemusíš ničeho bát. On povede Tvé kroky a všechno, co Tě potká může svou mocí lásky proměnit v dobro pro tebe. „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“ /Řím 8.28/ S Bohem je tedy každý den, každá přítomnost našeho života nakonec dobrá, protože buď je skutečným dobrem nebo je to skutečnost nedobrá, proměněná v dobro Jeho přítomností a mocí. Toto vědomí je naše bezpečí, pokoj.

Žít s Bohem a věřit Mu je pro nás skutečné dobro. On sám nás potom učí rozlišovat svým pohledem, co je pro nás dobré.

Sv. František vyznává Bohu s vděčností: „Ty jsi dobro, všechno dobro, nejvyšší dobro, Pán Bůh živý a pravý. Ty jsi láska a soucit, Ty jsi moudrost, Ty jsi pokora, Ty jsi trpělivost, Ty jsi krása, Ty jsi mírnost, Ty jsi bezpečí, Ty jsi pokoj.“

 

 

Jaké vyznání bys napsal/a/ Bohu Ty? Kým je pro Tebe Bůh?

Pokud budeš žít plně s Bohem, který je Dobro, Ty sám se staneš dobrem. Pokud budeš žít v odevzdanosti s Bohem, který je pro Tebe Láska, sám se staneš láskou. Pokud budeš žít v přítomnosti Boha, který je Pokoj, Tvé srdce bude sídlem pokoje. Jsme proměňováni tím, komu nebo čemu se vydáme. Vydáme-li se opravdově Bohu, který je nejvýš dobrý, dobro naplní naše srdce a bude se rozlévat k druhým...Tím i jim připravíme dobrý den.

Ať Tě tedy dobrý Bůh naplní plností dobra a ty ho dáváš druhým pro Tvůj i jejich dobrý den.

To ti přeje a vyprošuje sestra Miriam