Když před pár týdny zaznívalo, že by bylo vhodné omezit účast na hromadných akcích, vyvarovat se pobytu ve velkých nákupních centrech a vůbec nakupování omezit na nejnutnější minimum, glosoval to manžel, že tímto stylem žijeme již několik let.


Rodičovská dovolená s batoletem, které má za sebou teprve první krůčky, je svým způsobem jistou karanténou dlouhodobě - obzvlášť přes zimu. Prostě pečlivě vybíráte, kam takového malého šplhavce vezmete, zejména když nemá rád větší množství lidí, kteří si ho všímají a mají potřebu si ho "poňuchňat". Vyhlášená karanténa tedy pro nás nebyl tak hrozný šok, jako pro mnohé společenské extroverty a "kavárenské povaleče" z našeho okolí.

 

Jsem vděčná, že bydlíme ve dvougeneračním rodinném domku se zahradou a téměř na okraji obce, takže můžu denně vyrazit na procházku do přírody. To ostatně dělám celoročně.

Jsem vděčná, že nebydlím ve velkoměstě v paneláku na sídlišti.

Jsem vděčná, že začíná jaro a ne listopadové plískanice. Že se příroda probouzí a je venku na co koukat.

Jsem vděčná, že manžel může pracovat z domu a že čas, který by jinak strávil dojížděním do práce, věnuje našemu nezbednému batoleti.

Jsem vděčná, že máme několikrát týdně otevřený kostel, že pan farář nabízí svátost smíření a vždy má službu i někdo z akolytů, aby podával svaté přijímání.

Jsem vděčná, že terénní zdravotní sestra roznáší svaté přijímání svým nemohoucím klientům.

Jsem vděčná za mše a další pořady na TV Noe i na Proglasu a za možnost alespoň virtuálně se účastnit bohoslužeb.

Z odpolední procházky

 

 

 

Nechybí mi hlučné společenské akce, velké město a nebudou mi chybět ani přiopilí velikonoční koledníci.

 

Tím, že mi s karanténou odpadly některé povinnosti a aktivity, jsem aspoň v klidu a pohodě zvládla jarní úklid našeho bytu i zahrady. A není to "z donucení" kvůli návštěvám, ale pro radost a můj dobrý pocit.

 

 

 

Samozřejmě mě rozčiluje povinnost nosit roušku všude mimo domov.

Samozřejmě bych ráda vyrazila někam vlakem na výlet místo do stokrát prochozeného okolí. 

Samozřejmě by se mi líbilo jít s kamarádkou na kafe nebo s manželem na oběd k sestřičkám pod Petrov. (Mimochodem, ty teď ve spolupráci s charitou a s komunitou St. Egidio vaří pro všechny potřebné v nouzi.)

Samozřejmě se těším, až se budu moci nechat hýčkat na kosmetice nebo na masáži.

Samozřejmě bude velkolepé opět i fyzicky prožít bohoslužbu v našem farním kostele.

 

Letos si prostě svá postní odříkání nevybíráme sami. Možná jsem naivní, ale věřím a doufám, že se "hloupá" karanténa brzy změní na "chytrou karanténu", v níž budou moci "normálně" fungovat i jiné profese než maminky na rodičovské a programátoři s home-office.

 

Byl by to pěkný dárek k velikonočnímu Vzkříšení.