Celý život se pohybují ve školství - nejprve jako žákyně a studentka, pak jako učitelka ve školce a na střední škole. Moje tělo je tudíž nastavené na dva měsíce letních prázdnin. Však to jistě znáte, ty dva důvody pro učitelské povolání: Přece červenec a srpen.

Čtvrtým rokem jsem teď na rodičovské dovolené a letní volno od dětí stále nějak nepřichází, ačkoli si touto roční dobou připadám jak Svěrákovic Červnová učitelka

 

Mladší Slůně mě postrádá, i když se ztratím jen do sprchy nebo na zahradu. “Maminó, (k)de séš?!!” ozývá se po domě. A tak i víkend bez dětí je pro mě zatím sci-fi. 


Ale hrozně moc se těším, že to jednou přijde. 

 

Že mi Slůňata radostně zamávají a odfrčí k babičce a dědovi. 

Že si sním celý oběd příborem a ne jen lžící.

Že prospím nerušeně celou noc.

Že večer s manželem budeme zase moci společně vyrazit do divadla nebo někam do společnosti.

Že nás pak ráno nebude nikdo burcovat před šestou.

Že terén na výlet nebudeme vybírat podle sjízdnosti kočárem nebo schůdnosti pro batolata.

A asi milion dalších věcí ;)

 

Že si aspoň na pár dní budu moc vzít dovolenou od rodičovské dovolené…