“Pufej pořádně, ty nevíš, jak pufá vlak? Podívej, truhlíku!” povídá mladší Slůně a pěstičkou zkouší, jestli se náhodou neproměním ve vláček jak Medvědi u Kolína.
S napřaženým mečem se proti mě rozbíhá starší Slůně: “Pojď se bít se mnou, Puchýři z Vědrníku!” jak pochytilo u dědy při čtení Čtyřlístku.
“Jaká je dnes voda? Mokrá, ty hubo zelená!“ a “Seď a nerozkazuj, ty ty veliteli!” glosují oba ve vaně. Ještě že zatím nemáme vytopený kva-kva-kvartýr jak Káťa se Škubánkem. Ale nacákáno je solidně.
“Čo to má v kapsiškách,” zjišťuje zvědavě ten starší. Jsou to povedená dvojka…
A já znovu a znovu narážím na to, že cokoli přečtete, bude použito proti vám...
![](https://img.signaly.cz/upload/1/c/0d3ec790f64af96e1aa118e5a12874/IMG_4162.jpeg)
Nedávno jsme dočetli Špačkovo Dědečku, vyprávěj! o správném chování u stolu a ve společnosti. A ejhle, při nedělním obědě se Slůňata dožadovala dvou talířů a celého příboru jako velcí a statečně krájela a napichovala, až rýže po stole létala. Ale snaha se cení!
O pár týdnů dříve pózovali oba jak pes s kuřecí kostí v hubě: “Pošli to strejdovi Pavlovi (jejich kmotr), aby se vyděsil!”
Komentáře
To jsou úžasní borci😊❤
U nás byla zase kdysi oblíbená hláška z Kocoura Modroočka. Zpravidla my na mamku: "Co čumíš?" A ona nám odpovídala: "Čekám až ti praskne huba, a pak tě sežeru!"
Obzvláště nás bavilo, když jsme to mohli provést před nějakou návštěvou, která pak byla velice pohoršená, jak jsme drzí k rodičům...
My jsme se takhle ptávali mamky: “Máš sirky, vole?” a ona: “Mám, vole!”
My: “Kolik, vole?” Mamka: “Tři, vole! My: “Tý vole…”
A taky jsme frajeřili, že jen tak někdo nemůže mamince říkat vole;)
Když jsem zcela zoufale (stává se to totiž každý den) zase viděla ložnici plnou všech matraci, perin, spacaku, oblečení a dek, tak říkám: “Co to tady je?”. Klárka bezésne říká: “To je nepořádek.”
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.