“Pufej pořádně, ty nevíš, jak pufá vlak? Podívej, truhlíku!” povídá mladší Slůně a pěstičkou zkouší, jestli se náhodou neproměním ve vláček jak Medvědi u Kolína.

S napřaženým mečem se proti mě rozbíhá starší Slůně: “Pojď se bít se mnou, Puchýři z Vědrníku!” jak pochytilo u dědy při čtení Čtyřlístku.

“Jaká je dnes voda? Mokrá, ty hubo zelená!“ a “Seď a nerozkazuj, ty ty veliteli!” glosují oba ve vaně. Ještě že zatím nemáme vytopený kva-kva-kvartýr jak Káťa se Škubánkem. Ale nacákáno je solidně.

“Čo to má v kapsiškách,” zjišťuje zvědavě ten starší. Jsou to povedená dvojka…

A já znovu a znovu narážím na to, že cokoli přečtete, bude použito proti vám...

 

 

Nedávno jsme dočetli Špačkovo Dědečku, vyprávěj! o správném chování u stolu a ve společnosti. A ejhle, při nedělním obědě se Slůňata dožadovala dvou talířů a celého příboru jako velcí a statečně krájela a napichovala, až rýže po stole létala. Ale snaha se cení! 

O pár týdnů dříve pózovali oba jak pes s kuřecí kostí v hubě: “Pošli to strejdovi Pavlovi (jejich kmotr), aby se vyděsil!”