Středa 5.6. | sv. Bonifác

Dnes vzpomeňme na naší milou @Meruňka
🌹🌺🌻
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Milovaná, neber si příklad ze zlého, ale z dobrého. Kdo jedná dobře; je z Boha. Kdo jedná zle; Boha vůbec neviděl. 3 Jan 1,11
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Kdo je z Boha, pravil Pán, slovo Boží slyší; má své nitro dokořán a hluk světa ztiší. Tak se ztiším dnes i já před tebou, můj Pane, ať v mé mysli pravda tvá i v den všední plane.

 

Milé ženy,

moc děkuji za všechny vaše modlitby. Do komentáře by mi to nevešlo, tak vám chci poděkovat alespoň takhle.

 

Časně ráno se vypravuji do práce. Mladší Slůně jako obvykle vstává a snídá se mnou. Když vidí, že už se spěchám oblékat, bez řečí si za mnou do ložnice přinese svou hromádku oblečení a bleskurychle se taky obleče. Těsně před mým odchodem se probouzí i starší Slůně. Jen se se mnou rozloučí a odběhne za tátou snídat.

Vlak jede na čas. Ve škole bez potíží spolupracují studenti i technika. Všichni mají připraveno, co na dnešek měli mít, nebo zdatně improvizují. O volné hodině stačím vyzvednout opravený náramek pro babičku.

Cestou na vlak rychle kupuji pečivo a na nástupiště přicházím úplně na čas. Průvodčí mi bez přirážky prodá lístek, protože výjimečně potřebuji jet o pár stanic dál než obvykle.

U nádraží už na mě čekají obě Slůňata s tátou - jdeme na oční. Paní doktorka i sestřička jsou moc milé, a sotva v čekárně rozečteme knížku, už nás volají dál. Obě Slůňata hezky spolupracují. Ukáže se, že mladší Slůně brýle vůbec potřebovat nebude a že staršímu se od minula nezměnily dioptrie. Hurá - o dvě starosti míň!
Obědváme luxusní pizzu. Těsně před naším příchodem se uvolnil stůl venku na zahrádce v jinak zaplněné restauraci. Obsluha je hbitá a ochotná. Slůňata kultivovaně stolují a cestou domů svorně usínají v autě.

Doma si chvíli odpočineme u pohádky, Slůňata si k svačině smlsnou domácí ledňáky a pak jdeme pracovat na zahradu. Než starší Slůně poseče celý trávník, s mladším sbíráme zralé jahody a hrášek, pak trhám oregáno na usušení a do mrazáku krájím pažitku a cibulku. Černé mraky a hřmění nás včas varují. S prvními kapkami sklízím sekačku do kůlny a nachystanou večeři domů. 

Slůňata s rohlíky odbíhají za dědou číst pohádku, a tak skládám prádlo ze sušáku, co mi před bouřkou stačilo uschnout na balkoně, a nakládám maso na zítřejší oběd. Nejprve lije jako z konve. Při krájení cibule ale objevím na obzoru dvojitou duhu.

Ve schole je nás plný kůr, a přestože pěvecké výkony jsou dnes trochu slabší, dobrá nálada nechybí. Po návratu domů rychle zapínám myčku, a než Luki vykoupe Slůňata, stačím se taky osprchovat. Obě Slůňata v rekordním čase usínají, a tak sepisuju tento článek.

 

Milé ženy, 

ještě jednou děkuji za vaše modlitby. Dnešek byl opravdu požehnaný!