“Mámo, ty seš jelen, já hajný Robátko a budu na tobě jezdit,” prohlásilo mladší Slůně ozbrojené flintou.
Ještě předevčírem jsem byla “Mlsoun, když nám všem vaříš, táta je taťka Šmoula, babička bude Šmoulinka a děda Gargamel“. Starší Slůně potřebovalo na ruku nakreslit srdíčka, protože je Silák, a mladšímu Fešákovi jsem musela najít zrcátko.
Včerejší návštěva knihovny všechno změnila. “Jé, to máme ve školce,“ zaradovalo se Slůně při pohledu na Hajného Robátka a obratem přerozdělilo domácí role.
Nejprve jsem dlouhé roky byla Kočička a staršímu Slůněti jsme říkali Pejsku. Na podzim nás celou rodinu překřtili podle Čtyřlístku. Pak se z mladšího Slůněte stal Krtek a občas je i myška - prý bude krupičnou kaši vařit sám - vařila myšička kašičku.
Kromě knížek nelze opominout ani výchovné působení školky. Cestou domů mi mladší Slůně káže: “Mámo, a když budeš u oběda něco chtít, zvedneš ruku a řekneš to tátovi.”
I doma se musí dodržovat pravidla…
Komentáře
:-D Nádhera!
To jsi na tom ještě dobře. U nás je Šmoulinka, taťka Šmoula, nejmladší Šmoulíček se postupně stává Koumákem a maminka prý je Gargamel. A když jsem se ohradila, že se mi to nelíbí, tak prý jsem čarodějnice, co spolupracuje s Gargamelem.
@Mony :)))
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.